5 šílených zákonů, které prošly v Turecku: Má se Evropa bát?

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan | foto: Reuters

Světem právě proletěla zpráva o schválených ústavních změnách v Turecku. Ty znamenají mnohem větší pravomoci pro prezidenta, v tomto případě Recepa Erdogana. Evropa tento počin sleduje s obavami, jaký vliv bude mít na vztahy Turecka s EU. Není to však jediný zarážející počin tureckých zákonodárců. Připomňme si některé další. Měla by se Evropa začít bát?

1.Cenzura internetu

V roce 2014 v Turecku prošel zákon, který umožňuje vládě bez udání důvodu zablokovat libovolnou webovou stránku. Kromě toho také poskytovatelům internetového připojení nařizuje uchovávat data o svých uživatelích po dobu dvou let a na požádání je předat úřadům. Kritici zákon označují za počátky fašismu. A uznejte sami, že je to docela děsivá představa.



2.Šátky na univerzitách

Že v zemi s tak vysokým zastoupením praktikujících muslimů budou studentky chtít chodit do škol v šátcích, nikoho příliš nepřekvapí. Zarážející však je, že nošení této pokrývky hlavy na univerzitách v Turecku v roce 2008 znovu povolili poté, co již jednou bylo zakázáno. V zemi, která se ještě nedávno ze všech sil snažila dostat se do Evropské unie, je to opravdu alarmující. Spolupráce s takovým státem ještě určitě bude náročná.

3.„Znásilňovací“ zákon

Zákon, který v Turecku vyvolal masivní demonstrace bojovnic za ženská práva. Popřel totiž původní snahy státu zamezit dětským sňatkům. Jeho podstata spočívá v překvalifikování sexuálního styku s dítětem ze zneužití na normální sexuální styk, jestliže nebylo použito fyzické násilí a dítě souhlasilo, a pokud násilník s dítětem poté uzavře sňatek. V praxi to pak znamenalo propuštění některých násilníků z vězení. Ti se se svými oběťmi oženili a někteří dokonce založili rodiny. Zákon však vyvolal takovou vlnu nevole, že byl zase zrušen a tyto nově vzniklé „rodiny“ se záhy dostaly mimo zákon. Zkrátka bizár, co dodat!

4.Prezidentská republika

Na počátku letošního roku se Turci rozhodli, že změní své státní zřízení na prezidentskou republiku. Již dříve panovalo přesvědčení, že osoba Recepa Erdogana je příliš vůdčí a jeho touha po moci stále roste. Zatímco jedni v něm vidí hrdinu a ochotně mu větší podíl moci přiznají, Evropa se tohoto kroku spíše obává.

5.Referendum o ústavních změnách

V dubnu se Turecko v referendu rozhodlo, že chce provést ústavní změny, které ještě více posílí funkci prezidenta. To v praxi znamená, že se stane zemí s vládou jediného muže. Recep Erdogan je sice ve své vlasti oblíbený a tak se rozhodnutí může zdát logické, Turci ale jako by zapomněli, že po Erdoganovi může přijít někdo, kdo podobně populární nebude, a omezit jeho vliv pak bude těžší. Evropa má z tohoto kroku obavy, zvláště vzhledem k vyhrocenému diplomatickému konfliktu mezi Tureckem a EU.

Bát se, či nikoli? Jedno je zřejmé - Turecko se od Evropy, do které původně chtělo patřit, ve skutečnosti stále více odklání. Co to přinese, ukáže teprve čas.

Fotogalerie





Komentáře