V rukou měl svítivě zelené kopačky, nový model, v němž by rád na jaře ukázal, že je i v šestatřiceti letech výjimečným fotbalistou.
Osudu navzdory chce Tomáš Rosický zaplašit myšlenky na konec kariéry. Byť za poslední půlrok odehrál za Spartu, kam se vrátil po letech v zahraničí, jen devatenáct minut.
„Počítal jsem s tím, že budu zpátky dřív. Nejdřív byly prognózy na týden, pak dva, najednou z toho byl měsíc a tak dále,” netají Rosický, jehož tentokrát zradila achillova šlacha. „Mám jiné hojení než každý jiný člověk. O tom si ale promluvíme jednou, až bude konec,” dodává.
„Konec vám vždycky bleskne hlavou. Ale když něco začnu, tak to chci dokončit. Kdybych se na to vybodnul, bylo by to to nejjednodušší, co bych mohl udělat. Slíbil jsem, že se vrátím, a chci to dodržet,” prohlašuje.
Tomáš Rosický představil v Praze nové kopačky.
Ano, na jaře by měl být klíčovým mužem Sparty. I když je vlastně už veterán, navíc tak trochu válečný, protože jeho tělo je poznamenáno desítkami zranění, jeho lehkost, technika, myšlení jsou stále výjimečné.
Proto se dozajista - pokud bude zdravý - bude mluvit o jeho pomoci národnímu mužstvu, za nějž hrál ještě na mistrovství Evropy 2016.
Přitom sám Rosický na tohle téma říká: „Cítím, že už tam nepatřím.” Jenže pak nadhodí: „Jen kdybych se dostal do velmi dobré formy a jestli by kluci měli problém postavit mančaft.”
To jsou slova, která často používal Jaromír Jágr. Slavný hokejista se opakovaně vracel do reprezentace vracel jako spasitel, až se z toho stalo klišé. Navíc, povětšinou neúspěšné. Snad s výjimkou let 2010 a 2011, kdy získalo Česko poslední dvě velké medaile na mistrovství světa.
Rosický by neměl být (stejně jako Jágr) přemlouván. Je to nedůstojné a trapné.
Fotogalerie |
