1. Pizza z bufetu na zastávce Seifertova
Seifertova
Bufet nabízí kromě pizzy i gyros. Co se samotné pizzy týče, v době našeho nákupu byla v nabídce jen smetanová se špenátem a slaninou a jedna, co vypadala, že na ni naházeli v kuchyni přebytečnou všehochuť. Pizza za 30 korun byla sice přihřívaná, ale i tak byla poněkud studená. Těsto ale bylo křupavé a vypadalo čerstvě. Chuťově byla pizza moc dobrá, ale ještě aby nebyla, když je na ní slanina.
2. Pizza ze stánku na metru Muzeum
Muzeum
Stánek ideálně umístěný tak, že si v něm kousek pizzy můžeme koupit na cestě do metra i z metra na Václavák. Kousky jsme po 30 korunách ochutnali hned dva, salámovou s feferonkami a sýrovou. Pálivá salámová byla spíše lehce pikantní, samotný salám nepálil vůbec. Chuť byla dobrá, těsto tenké a okraje křupavé. Sýrová pizza byla chuťově dobrá, ale jen pro Čecha. Sýry eidam, hermelín a nivu na pravé italské pizze holt nenajdeme. Těsto stejně kvalitní jako u salámové.
3. Pizza ze stánku Na Knížecí
Na Knížecí
Sýrová pizza od autobusového nádraží na Smíchově nenadchla. Za 30 korun bylo sice těsto tenké a docela dobré, ale chuťově byla pizza nijaká a nevýrazná. Za největší prohřešek musíme považovat to, že na ní byly kousky šunky, očividně z pizzy, s níž sousedila. To by vegetariánům radost neudělalo.
4. Pizza z bistra na Andělu
Anděl
Redakčním propadákem se stala pizza z bistra Arslan na Andělu. Rajčatové sugo je spíš zředěný kečup, těsto připomíná nedopečenou buchtu. Okraje nejsou křupavé, pizza je vespod někde skoro syrová a někde zase spálená. Sice je na ní na první pohled dost šunky, ale jsou to průhledné plátky šunkového salámu, sem tam je někde pohozeno koření aby se neřeklo, ale v množství jeden mikron oregana na kilometr čtvereční těsta. Dílek pizzy stojí 28 korun a ještě vám jej překrojí na dva. To aby se vám na sebe hezky v tom sáčku nalepily a pak jste odtrhli jeden kus s povrchem toho druhého. Fakt mazec.
5. Pizza z fastfoodu na Floře
Flora
V původem newyorském fastfoodovém řetězci podává italské speciality rusky hovořící obsluha. Mají zde široký výběr od těch tenkých přes tlusté až po plněné. Sáhli jsme po klasické margheritě za 34 Kč a dražší sicilské rajčatové za 62 Kč. Margherita už na první pohled vypadla chutně. Byla křehká, vláčná a správně křupavá. Přestože do pravé pizzy měla ještě daleko - místo mozzarelly byl běžný sýr a čerstvá bazalka zůstala v Itálii - tak nebudeme za Pohlreicha a tuhle pizzu doporučíme. Naopak sicilskou rajčatovou bychom podruhé neopakovali. Sice měla bohatou náplň čerstvých rajčat a voňavé cibule a vysoký kus těsta byl víc než lákavý, ale celé to bylo ukrutně mastné a chuťově nijak výrazné. V polovině porce vám teče olej po bradě a v žaludku máte dávku cholesterolu, která by zabila i Halinu Pawlovskou.
6. Pizza z bistra na Jiřáku
Jiřák
V bistru na Vinohradské ulici u náměstí Jiřího z Poděbrad se specializující hlavně na rozvoz pizzy. Můžete si tu ale koupit i dílek s sebou do ruky. Testovali jsme opět dva kousky, sýrovou a slaninovou s uzeným sýrem. Sýrová byla dobře upečená klasika, ale slaninová s uzeným sýrem nás nadchla. Slanina potvrdila svůj status boží potraviny a uzený sýr se na ní lahodně roztékal. Těsto bylo výborné. Proto tuto pizzu hodnotíme jako vítěze našeho testu.
