Slet biomatek, lesních žen a ekovíl. Reportáž Expresu z festivalu o veřejném kojení a domácích porodech

Světový týden respektu k porodu. | foto: reprofoto Facebook / Světový týden respektu k porodu

Od pondělí do neděle probíhal v Česku Týden respektu k porodu, v jehož rámci se v řadě měst konaly tematické festivaly a workshopy. Podle mnohých šlo o slet lesních žen, biomatek, ekovíl a domarodiček, které si na podobných festivalech ženství a mateřství předávají informace o domácích porodech. Jeden z největších skeptiků redakce Expresu se šel podívat, jestli šlo skutečně o slet sektářek.

Je pozdní odpoledne a stoupám po rozvrzaných schodech do čajovny, kterou na pár dní obsadily ženy, které mají na první pohled na čele vyryto: MATKA. Hrdá matka. Já mám v tomto směru čelo ještě čisté, přicházím s očekáváním a jako skeptik i s trochou předsudků.



O téhle akci jsem toho četla mnoho. Třeba Jiří X. Doležal napsal, že jde o sektářský slet domarodiček a členek esoterické sekty. Mám se tedy bát?!

Procházím kolem zaparkovaného kočárku, beru za kliku a do nosu mě hned praští odér vonných tyčinek. Místností se rozléhá hudba a éterický hlas ženy, kterou identifikuji jako Enyu. Bože, pět minut tady a asi usnu.

Všímá si mě žena za dřevěným barem a je mi nabídnuto občerstvení. Sedám si vedle hloučku žen. Všechny jsou bosé, mají oblečení v přírodních barvách, některé mají na sobě v šátku uvázaná spící mimina.

via GIPHY

Je to neslušné, ale poslouchám jejich debatu. Tlumeným, velmi klidným hlasem diskutují o porodu, který jedna z nich má zrovna za sebou.

Tu a tam někdo vykřikne: „Jé, ty jsi měla krásný porod.“ Načež čerstvá matka odpovídá: „Krásně jsem si to užila.“

...Ehm...

via GIPHY

Mluví se o nastřižení, placentě a o rození na stoličce (?!!). Všechny se tváří, že vědí, o co jde a hromadně přikyvují.

Já se bojím odpovědi, tak se raději neptám.

via GIPHY

Nikdo si mě nevšímá, akorát když zakašlu, všechny se jako na povel ke mně otočí, jako kdybych měla černý kašel. Nemám. Jsem zdravá.

A nejspíš i jedna z mála očkovaná.

A jestli ne to, jsem jedna z mála, co má alespoň podprsenku.

Jedna z žen mě vyzývá, jestli bych se mohla zout, že to bude pro všechny příjemnější. Nevím, co myslí tím příjemnější, jsem od půl šesté ráno naboso v balerínách. Ale chtěly jste to. Tohle není prostředí, kde bych se mohla s někým dohadovat.

via GIPHY

Připadám si tu jak vetřelec, který nemá co nabídnou do diskuze. S nikým si tu nerozumím. Jsme na jedné lodi, a přeci nás dělí propast. Cítím se, jak na konferenci o jaderné fyzice. Akorát tady se místo o štěpení mluví o kojení.

Přijde mi, jako by se tu zastavil čas a svět se rozdělil na chaos tam venku za zdmi a bezčasí tady uvnitř. Všichni jsou hrozně v pohodě, děti brečí, mně to rve uši, ale nikdo se nad tím ani nepozastaví. Když dostane dítě hlad, matka vyndá prso a hned ho nakojí a nikdo neprotáčí panenky. Jediný, kdo by je protáčel, jsem tu já, jenže tady jsem v JEJICH území a tady se to smí. Tady je to očividně i žádoucí.

Tedy ono se to smí všude, žena má právo nakojit dítě kdekoli a kdykoli je potřeba, říká mi jedna z matek, s níž jsem se dala do hovoru.

Jenže to už začíná série odpoledních přednášek. Jedna právě na téma kojení a vede ji laktační poradkyně.

Fakt se dá 30 minut mluvit o kojení?! Dá, jak jsem se přesvědčila.

via GIPHY

Následuje přednáška s názvem Vědomé ženství. Absolutně nevím, co si pod tím představit. Význam spojení mi ale ještě před přednáškou osvětluje odbornice. Týká se cykličnosti a přirozené antikoncepce, která nespočívá v ničem jiném, než v počítání plodných a neplodných dnů. Prý to funguje na 96 procent.

Tak určitě.

via GIPHY

Víc už vidět a slyšet nepotřebuji. Nejsem cílová skupina.

Moje dojmy jsou sice rozporuplné, ale tady je svět v pořádku a můžu s klidným svědomím odpřisáhnout, že se tu neprovádějí žádné ezo pokusy nebo simulace domácích porodů. O rození doma vlastně ani nikdo během mojí přítomnosti vůbec nemluvil.

Přítomné matky nejsou hysterky, co by každému na potkání cpaly svoji vizi světa a mateřství. Spíš si mě nikdo nevšímal, nejspíš právě proto, že nepatřím do klubu rodiček.

Na první pohled je ale vidět, že tyhle ženy se dívají na svět trochu jinak. Tak nějak alternativně.

Řeší, stejně jako všechny matky, co je pro jejich děti nejlepší. A jedním z nejaktuálnějších a nejpalčivějších témat je očkování.

Přiznám se, že tohle téma mi i s několikadenním odstupem vrtá hlavou...

Že by mě už měly?!

via GIPHY



Ohodnoťte článek

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 5:00 21. září 2016. Anketa je uzavřena.

  • Trapas
    51
  • Haha
    35
  • Super
    23
  • Tvl
    23
  • Cože
    14
  • Sladký
    11


Komentáře