„Pořad je od samého počátku do konce plný chyb. Jedná se o věci, kterých si právní laik sice nevšimne, v souhrnu to však českou justici vykresluje zcela odlišně od skutečnosti,“ započal svou právní analýzu pořadu Mgr. Vladislav Vnenk, který na naši prosbu několik dílů pořadu zhlédl.
„Rozhodně nejvýraznější vada tkví v komunikaci mezi účastníky řízení. Procesní strany se navzájem překřikují a mluví si, kdy se jim zlíbí bez ohledu na pokyny soudce. S tím by v reálu nikdy neobstály. Pokud by k takovému nepřístojnému chování došlo, soudkyně by je pod pohrůžkou pořádkové pokuty či jiného opatření velmi rychle srovnala. Pořad připomíná spíše dramatickou šarvátku v hospodě u piva,“ sděluje pohoršeně právník.
Simulovaný soudní proces JUDr. Kláry Long Slámové.
Pravdou je, že právě hádky a křik jsou kořením, které dává Soudům Kláry Slámové, Soudkyni Barbaře či Nejvyššímu soudu tu pravou dramatičnost. Bez notné dávky emocí by pořad pro diváka tratil na atraktivitě.
„Další významná chyba je v poučení. Každý soudce vždy musí poučit například svědky, kromě jiného, o následcích křivé výpovědi,“ vysvětluje Mgr. Vnenk.
„Zásadní chybou je i skutečnost, že soudkyně prokládá proces svými subjektivními dojmy. To je zcela mimo realitu. Úkolem soudce je nalézat objektivní pravdu. Zjistit, co je prokázáno. Věty typu „to tedy pijete opravdu hodně“ ve skutečném správně vedeném procesu neexistují,“ pokračuje právník s tím, že úkolem soudce je chovat se profesionálně a nepodléhat vlastním pocitům.
Kromě výše uvedeného mystifikuje pořad své diváky i v dalších věcech, kterých je nespočet. Některé z nich nejsou sice pro laika tak stěžejní, právníci však šílí. Kritikou na sociálních sítích nešetří.
Pořad Soudy Kláry Slámové je z právního hlediska plný chyb a nesrovnalostí.
„Simulovaný soudní proces má i mnoho dalších vad, například chybné označení procesních stran, tedy jedná – li se o žalobce či žalovaného nebo navrhovatele a odpůrce, návodné otázky při vyslýchání nebo špatné postupy při zahájení řízení. Směšný je i potlesk či jiné projevené emoce publika. To je vážně mimo mísu.“
Nejkritičtěji se však námi oslovený právník vyjádřil k tomu, jak pořad ovlivňuje samotné diváky, kteří pak nejsou schopní odlišit, co je skutečné a co slouží pouze k pobavení.
„Největší chybou celého pořadu je však vadná interpretace televizního diváka. Většina osob, které totiž Soudy Kláry Slámové nebo Soudkyni Barbaru sledují, nabývají lehko dojmu, že to takto u soudu skutečně probíhá a v případě, že se u něj sami ocitnou, chovají se po vzoru toho, co viděli v televizi,“ tvrdí s lehkým zoufalstvím v hlase.
„Je třeba si uvědomit, že to, co vysílá televize, je pouze umělecké ztvárnění soudního procesu, které je uzpůsobené tak, aby diváka udrželo u obrazovky. Kdyby se totiž v televizi odehrával soudní proces, jak skutečně probíhá, nikoho by to nebavilo.“
Závěrem pan magistr dodal: „Když sledujete Ordinaci v růžové zahradě, také si nemyslíte, že to takto funguje i v reálu. A se Soudy Kláry Slámové je to stejné. Lidé by měli vystřízlivět.“
Fotogalerie |
94
23
15
15
10
8
