Zamítnutím žaloby muslimské studentky Ayan Jamaal Ahmednuurové ze Somálska skončil soudní spor v takzvané „hidžábové kauze“. Studentka se domáhala omluvy a šedesátitisícového odškodnění za to, že podle svého názoru byla vyloučena ze střední zdravotnické školy kvůli tomu, že odmítla nenosit na hlavě muslimský šátek.
Soudkyně Daniela Čejková odůvodnila své rozhodnutí tím, když dala za pravdu ředitelce školy Ivaně Kohoutové, která argumentovala faktem, že Somálka se nikdy formálně nestala studentkou, protože nedodala potřebné dokumenty, tudíž ani nemohla být ze studia vyloučena.
Z tohoto důvodu se ani soud nezabýval žalobkyní tvrzenou diskriminací, neboť k ní za daných okolností nemohlo dojít.
Spíše než skutečným problémem se soudní proces zapsal do povědomí veřejnosti tím, že se už během prvního jednání proměnil v masivně medializovanou estrádu. Do jednací síně pokaždé dorazily kromě studentek, které přišly podpořit svou ředitelku, i desítky aktivistů, kteří se na sebe pokoušeli často naprosto neurvalým jednáním strhnout pozornost a dokonce kvůli tomu byla jednou i veřejnost z jednání vyloučena.
Kromě samotných, většinou protiislámských aktivistů se na „kauze hidžáb“ mediálně přiživovali i různí více či méně obskurní politici. Jediný, jehož účast je nějakým způsobem ospravedlnitelná, je Václav Klaus mladší, který případ z pozice experta na školství za ODS sledoval a komentoval od samého počátku. Zbytek připomínal spíše po pozornosti lačnící politické panoptikum, jehož členy už dlouho nikdo nikde neviděl a asi by bylo nejlepší, kdyby to tak zůstalo.
Na první jednání dorazila místopředsedkyně Zelených a snacha ombudsmanky Šabatové, která kauzu iniciovala, Monika Horáková, sama provokativně zahalená šátkem. Druhé jednání pak navštívil její stranický kolega a předseda Zelených Matěj Stropnický, který se nevybíravým způsobem dožadoval po studentkách práva sedět s tím, že druhý den jde do televize.
Oba Zelení kauze nijak nepomohli a jen udělali sami sobě ostudu.
Největší plejádou politické bizarnosti bylo samotné vyhlašování rozsudku. Kromě upadajících hvězd protiislámské scény Martina Konvičky a Jany Volfové se po mnoha letech odkudsi zjevil i někdejší předseda Republikánů Miroslav Sládek a předseda Unie Svobody Jan Ruml.
Jejich účast zbavila celý proces posledních zbytků důstojnosti a působilo to spíše jako kdyby handrkujícím se politickým mrtvolám někdo zapomněl říct, že devadesátá léta už dávno skončila.
Fotogalerie |
