V Mitasu se zatím ani po stávce nic nezlepšilo, firma se prý chystá zaměstnancům vysvětlit, proč jim nemůže přidat ani korunu. Vypadá to tak, že pokud Švédi skutečně nevyhoví v ničem zaměstnancům, začne opravdová stávka. „A ta už se neponese v duchu: minimalizovat dopady a škody na zaměstnavatele a demonstrovat, jakou sílu a podporu máme, ale skutečně sílu a podporu využijeme k tomu, abychom škody, které budou dopadat na zaměstnavatele, maximalizovali,“ říká Jandásek. Stávka má zkrátka švédské majitele pořádně zabolet.
Z firmy už uteklo mnoho kvalifikovaných zaměstnanců, platy kolem 13-15 tisíc nejsou za situace, kdy se průmyslové podniky o každého zaměstnance doslova perou, žádné terno. „S patnácti tisíci, zkuste si vzít hypotéku nebo nájemní bydlení, pod sedm tisíc se nedostanete ani náhodou. Dobře, zůstane vám osm, za jídlo zaplatíte další tři čtyři tisíce, pak doprava do zaměstnání, strava ve firmě a člověk je rád, že našetří na oblečení a obutí. Když jste singl, tohle je obrovský průšvih. Ten člověk musí zůstávat u rodičů a není schopen se osamostatnit. To je velký sociální problém,“ myslí si Jandásek. A dodává: „Pokud se nic nezmění, tak během dvou tří měsíců je připraven exodus lidí. Nemyslím to pejorativně, zkrátka poslední kvalitní lidé jsou připravení práci opustit,“ tvrdí Jandásek.
Sedm set zaměstnanců Mitasu ve Zlíně stávkovalo, chtějí více peněz
V podniku jsou také velmi těžké pracovní podmínky. Pracuje se s karcinogenním materiálem. „Oficiálně jsme s mutageny a karcinogenními látkami skoncovali, ale ne úplně, ještě tu máme nějaké postřiky, což jsou prokazatelně karcinogenní látky. Paradoxně takový kluk na stroji, kde se vyrábějí tyhle postřiky, má třináct nebo čtrnáct tisíc a pracuje na tři směny. Myslím si o tom své,“ tvrdí Jandásek A problémy jsou i s dalšími věcmi, jako je třeba smrad. „Nejde jen o to, že se vytáhne pneumatika z lisu a je smrad, že by se z toho člověk poblil, na to si zvyknete, ale ty špatné látky se vám všechny vstřebávají pokožkou. Snažíte se vyhýbat smradlavým prostorám, kde jsou vysoké teploty, ale moc si nepomůžete.“ uvádí odborář. Věru, pracovat v gumárenském podniku asi není žádný med, trochu se to podobá peklu.
Sedm set zaměstnanců Mitasu ve Zlíně stávkovalo, chtějí více peněz
Jandásek ani příliš nevěří výhružkám vedení podniku, že se v případě problémů výroba přestěhuje jinam. „Říkal jsem, čím nám vyhrožujete? Že přesunete výrobu třeba do Slovinska? Tam jsou mzdové náklady 38,5 tisíce. Nebo do Itálie, kde jsou náklady na jednoho pracovníka 100 460 a tak dále... O čem se bavíme? Když bude chtít někdo zavřít fabriku, tak určitě ne z důvodu výše mezd. Nemůžeme dlouhodobě akceptovat, aby mzdy byly takhle směšné. Jestliže jsou o dvě příčky lépe placení Číňané? Nic proti Číňanům, ale je to absurdní,“ zlobí se Jandásek.
Za většinou problémů jsou, jako vždy, peníze, respektive snaha vedení podniku co nejvíce vydělat. „Táhli fabriku do absolutních zisků za jakoukoli cenu. Drali z lidí kůži. A tihle samí lidé tam dnes stále sedí. Samozřejmě nechtějí připustit, že se podílejí na tom, že tady dochází ke stávkám,“ vzpomíná Jandásek.
Zajímavé podle Jandáska je, že Švédsko se profiluje jako mezinárodní arbitr morálky, který se stará o dodržování všech možných práv všude po světě. „I proto chceme slyšet švédskou diplomacii, co nám řekne. Na jednu stranu hlásají v Evropě nějaké morální zásady a na druhou stranu se neštítí, aby velká společnost zneužívala české levné pracovní síly,“ uzavírá Jandásek. Budeme velmi zvědaví, co sociálně citliví Švédové na tyto otázky odpoví.
Fotogalerie |
123
10
9
9
8
5
