Jana Postlerová, maminka herečky Simony Postlerové, patří k nejvyhledávanějším hlasovým poradkyním v Česku. Sama má zkušenosti s čtením zpráv a školí nejsledovanější zprávaře u nás. Mezi její „žáky“ patří například Karel Voříšek, Rey Koranteng, Petr Suchoň nebo Lucie Borhyová. Češtinu učí i slovenské herečky jako Judit Bárdos nebo Vicu Kerekes.
Rozhodli jsme se proto hlasovou koučku vyzpovídat.
Jak se vy osobně stavíte k narůstajícímu trendu, že do hlasatelských křesel usedají modelky a sportovci?
Je to naprosto špatně. Mladé holčičky, které slezou takzvaně z mola a stoupnou si před kameru, tam prostě nemají co dělat, leda by to byla televize pro žáky deváté třídy základní školy. Je třeba si uvědomit, jaké věkové rozmezí lidí na ty zprávy kouká. Lidé přijdou domů a chtějí se něco dozvědět, ne koukat na nějakou s prominutím pipinku. Zprávy musí říkat někdo důvěryhodný. To znamená, že já z toho, jak ke mně mluví jako k divákovi, musím cítit, že je to člověk vzdělaný, nejen tedy profesně jako redaktor, ale povšechně. Že už ví, jak sdílet tu zprávu, aby mi správně posloužil.
V čem tkví ten hlavní problém?
Víte, u nás je ta úroveň od revoluce nastavená tak, že se do zpráv obsazují mladí krásní atraktivní lidé, takoví ti free, mírně oprsklí s tím, že je v podstatě každému jedno, jak mluví. Ale to nejsou zprávy, to ať si dají do nějakého zábavního pořadu. Tam ať se třeba staví na hlavu, ale zprávy, to je disciplína. Velmi těžká disciplína a je přitom plno výborných redaktorů, kteří sice nevypadají jako modelky a modelové (ale proč by také měli?), kteří by to chtěli a mohli dělat, a vůbec se po nich nesáhne. Nehledají se a místo toho tam berou tohle. Přitom oni už mají přípravu ze školy, proto je s nimi poloviční práce.
Myslíte, že v zahraničí je to jinak?
Určitě. Když si vezmete třeba BBC nebo CNN, tam jsou to všechno lidé ve středním věku nebo starší. Skoro tam nenajdete pána, který nemá šediny, a já se s nimi cítím dobře. Jsou důvěryhodní, jsou příjemní a umí mluvit!
Máte vy osobně mezi českými zprávaři někoho, koho můžete s čistým svědomím pochválit?
Ano, mám ráda a souzním s Terezkou Kašparovskou z Primy. I když někdy je také trošku staženější, už je ve středním věku a je pro mě důvěryhodná. Něco o tom ví a má životní zkušenosti.
Terezie Kašparovská a Tomáš Hauptvogel
Co by měla absolvovat taková „nepolíbená“ moderátorka, která k vám přišla přímo z mola, aby mohla před kameru?
Já když tuhle disciplínu učím, tak nejkratší doba je tři měsíce, a to se setkáváme alespoň dvakrát třikrát týdně. Když to jde pomaleji, jsou to třeba dva roky. Člověk k tomu musí být navíc vzdělán a musí mít přehled. Já když jsem učila kdysi dávno Radku Kocurovou, tak jsem říkala: Radunko, každý den si koupíš noviny, otevřeš si je na té kulturní stránce a tu stránku si přečteš celou, i kdybys tomu nerozuměla. Protože jedině tak se trošičku nasaje ta důvěryhodnost. Ta je v každém slově. Nemůže to být tak, že něco čtu a ten mozek není zapojený.
Kocurová musela před lety kvůli moderování počasí pilně studovat noviny.
Takže minimální doba intenzivního školení by měla trvat tři měsíce?
Ano, a také jde o to, jestli má ta modelka alespoň trošku talent. Třeba Monika Leová na Primě. Tu jsem dostala přímo z mola a tři měsíce jsme opravdu dřely dvakrát až třikrát týdně. Člověk musí dělat přesně to, co chci. Dostává i domácí úkoly a já přesně poznám, jestli úkol splnil, nebo ne. Potom jsem s ní bývala ještě před přenosem. Zkontrolovaly jsme spolu text, ještě jsme si daly generálku a šla na živo.
Moniku Leovou školila Postlerová celkem tři měsíce.
Jak hodnotíte projev Lucie Borhyové?
Lucka je zlatíčko. Taky jsem s ní chvíli pracovala a nic jí nevytýkám. Ona je totiž takový inventář Novy. Sice to neříká dobře a nejspíš nikdy dobře říkat nebude, ale na ni se není možnost zlobit, protože ona je sluníčko a lidé jsou konzervativní. Potřebují jistotu a Lucka s Reyem jim ji poskytují. Diváci jsou pak v klidu, což je strašně důležité. Aby jim neustále nestrkali někoho nového. To divák nesnáší. Íčka jí padají do éček, éčka do áček, ale prostě já zavřu oči a řeknu si: Jsi krásná a jsi milá. Proto jí odpustím všechno. Nikomu jinému ne, ale jí určitě. Ona je těm divákům totiž věrná.
Lucie Borhyová začínala na Nově v roce 1997.
A máte někoho, jehož projev naopak nemůžete přenést přes srdce?
Ano. Romana Šebrleho. To je omyl! On je sportovec, a když začne mluvit, rozhodně nebudí důvěryhodný dojem, navíc se neumí podívat do kamery. Kouká tak zvláště zespoda a vedle je Gábinka a já z ní cítím, že má pořád obavu, jestli on něco nezvorá. Vždy když se přeřekne, tak ona sebou úplně trhne. Roman pro ni není jistota, já ji tam nevidím. Za tu dobu, co to dělá, se to samozřejmě zlepšilo, ale u něj to nikdy ono nebude. Nemá vzdělání redaktora. Ať skáče do výšky, hází kladivem, ale proboha ať neříká zprávy. Já se na něj nemůžu koukat. Jako divák totiž nejsem v klidu. Mám obavu, že se něco přihodí.
Roman Šebrle dle Postlerové jako moderátor příliš neexceluje.
Jak se stavíte k vyzývavému stylu oblékání?
Myslím si, že by se s tím mělo šetřit. Žena by samozřejmě měla mít náznak ženskosti, ale nemělo by to být až do pupku.
Fotogalerie |
