1. Psi se nejspíš neradi objímají
Většina lidí by svého psa nejraději umazlila k smrti a je přesvědčená, že jejich chlupáč ze všeho nejvíc touží po pořádném objetí. Jenže to nejspíš vůbec není pravda. Pes to spíše toleruje, zvykne si na to a vlastně mu to příliš nevadí, zvláště když ví, že vám tím udělá radost, což je pro něj výhodné.
Že by si to nějak zvlášť užíval, se ale říct nedá. Poznáte to především tak, že stahují uši dozadu, mají spíše svěšený ocas, případně se z vašeho objetí pokusí vymanit. Chápeme, že je to pro vás nejspíš smutná zpráva, ale je to tak!
2. Pes napřed čichá, teprve potom vidí
Pro člověka je těžké si to představit. Jako lidé obvykle něco vidíme a teprve potom se věnujeme vůni. „Jé, talíř špaget na stole! A jak to krásně voní!“ Pes ale postupuje přesně opačně. Když mu na něco padne zrak, vyhodnotí to jako „objekt k prozkoumání“, poté jej očichá a výsledně určí výsledek. Vašemu psovi je tak úplně jedno, jak vypadáte, a pravděpodobně tomu nevěnuje žádnou zvláštní pozornost. Zato vaše ponožky pozná na sto honů!
3. Provinilý výraz neznamená pocit viny
Znáte to, přijdete domů, otevřete dveře a podle rozcupovaných pantoflí v předsíni ihned poznáte, že je něco špatně. V těsném závěsu sedí schlíplý pes a tváří se provinile. Nebo minimálně tak si to vykládáte vy. Ve skutečnosti vašemu malému škůdci je úplně jedno, že něco provedl. Pouze se bojí, že mu budete hubovat a přetáhnete ho srolovanými novinami. To proto, že už jste tak pravděpodobně zareagovali někdy v minulosti. Protože si ale většina lidí psí emoce vykládá jako ty lidské, žijí v domnění, že jejich pes má svědomí. Nemá!
4. Psům neprospívá hierarchie
Většina chovatelů si myslí, že když se pasuje do role pomyslného vůdce smečky, psovi to prospěje a bude se tak cítit lépe. Jenže zapomínáme na to, že v dnešní době už psi nežijí v přírodě, a tím pádem nemají teritorium ani loviště, která by bylo potřeba ovládat a bránit. Hierarchie pro ně tedy ztrácí smysl. Dokonce i vlci ve volné přírodě, pokud nemají nouzi o potravu a nejedná se o skupinku mladých dospívajících vlků, mají tendence vytvářet spíše něco, co bychom z lidského úhlu pohledu nazvali rodinou. Samozřejmě jsou zde vůdčí zvířata a pak taková, která se drží zpátky, ale to je dáno spíše konkrétní povahou daného jednotlivce.
Fotogalerie |
