Fotogalerie |
Bilal Hadfi vyrůstal jako potomek marockých přistěhovalců v Belgii jako prakticky kterýkoliv jiný teenager. Studoval s průměrnými výsledky na technické škole a jeho snem bylo naučit se řídit nákladní auta a jako řidič se posléze i živit. Jako téměř každý mladík měl rád fotbal a nadšeně s přáteli řešil výsledky zápasů. Ve škole se nikdy nijak výrazně neprojevoval.
Podle Hadfiho učitelů a spolužáků se až do nedávna Bilal nikdy neprojevoval jako náboženský fanatik, ale zhruba před dvěma lety se v něm cosi zlomilo. Začal brát mnohem vážněji islám a k přátelům byl odtažitý a zatrpklý.
Nejprve přestal poslouchat jinou hudbu než islámské náboženské písně, pak přestal s kouřením a pitím alkoholu. Stejně tak se přestal zajímat o dosud zbožňovaný fotbal. O tom všem prohlašoval, že je to „haram“, tedy nečisté. Stejně tak čím dál častěji projevoval radikálnější muslimské názory.
Vše vyvrcholilo během útoků na redakci magazínu Charlie Hebdo. Ve škole Bilal prohlašoval, že si o to redaktoři koledovali urážkou islámu a že podobný osud si zaslouží každý, kdo zesměšňuje proroka Mohameda. Vyslovoval sympatie s ISIS a africkými džihádisty Boko Haram, že prý šíří opravdový islám.
Krátce po útocích se přestal stýkat se všemi přáteli a začal se postit. Jeho matka Fatima Hadfi měla nejprve ze syna radost, že začal žít čistším životem, brzy jí však začalo docházet, že se schyluje k tragédii.
„Jednoho dne ke mně přišel, oči měl uslzené a řekl mi, že odchází a možná se nevrátí, prý má strach, že půjdu do pekla, protože žiji v zemi bezvěrců,“ řekla Hadfiho matka deníku La Libre Belgique. Věděla, že její syn odcestoval do Sýrie, kde se přidal k Islámskému státu.
O synově návratu neměla Fatima Hadfi tušení, dozvěděla se o něm až když ve zprávách zaslechla, že jeden ze sebevražedných atentátníků u stadionu Stade de France byl právě Bilal.
„Než odjel, stále více v něm narůstal hněv a nikdo nevěděl proč. Byl jako časovaná bomba,“ říká se smutkem v hlase matka mladého teroristy. Jeho život ukončil sebevražedný atentát během fotbalového zápasu, které kdysi tak rád sledoval.