Zatímco jiným rokem jsou nominační listy k 28. říjnu předmětem zábavy nebo dokonce zděšení, letos, ačkoliv jsme se nad jedním jménem nasmáli dostatečně, přijde na řadu člověk, který si státní vyznamenání rozhodně zaslouží.
I když se jedná jen o poctu doslova symbolickou. Pavel Dostál si jej totiž osobně ani převzít nemůže.
Přestože lidé obecně nemají politiky moc v lásce, s tímto mužem by na pivo zašla drtivá většina našeho národa a mezi politiky jsou dodnes tací, kteří litují, že se s ním nemohou v televizních debatách pohádat.
Fotogalerie |
Pavel Dostál (†62) alias Pavel Šála, polistopadový ministr kultury, který byl ve funkci sedm let a býval by i déle, než ho napadla zákeřná rakovina slinivky, si získal oblibu zejména tím, že více než politik zůstával umělcem s hodně lidovým projevem.
A na co si opravdu nepotrpěl bylo prázdné plkání naučených frází, na nichž si zakládá kdejaký druhý poslanec. I proto nejspíš přečkal ve své funkci tři ministry a jeho projev kvitovali jak lidé z řad intelektuálů, tak těch, co do práce vstávají ve čtyři ráno, oblékají montérky a celá kultura je jim ukradená.
Když onemocněl rakovinou slinivky, jeho nemoc s ním prožívali opravdu všichni, i ti, kdo jej znali jen z televize a novin. Vyčerpaný, pohublý a po chemoterapii bez vlasů pracoval ve Sněmovně jako by se nechumelilo, o rakovině moc mluvit nechtěl a snad si ji ani nepřipouštěl.
Bohužel jeho odchod, navíc stále za aktivní funkce ministra kultury, byl proto až nepříjemně rychlý. Pro všechny.
Zůstala po něm jako památka jen ta šála, kterou si na sebe lidé v den jeho pohřbu vzali k uctění památky. Kde k ní vlastně přišel je dodnes taková malá záhada, Dostál ji nosil jako znak své bohémské umělecké mysli, to asi aby nezapomínal ani v politice, že původním povoláním patří coby dramaturg, scénárista a novinář do „pražské lumpenkavárny“.
Jaká ironie osudu pro jeho stranického přítele Zemana!
Ta by se „Šálovi“ líbila.