„Jsi dcerou ženy, jejíž manžel jí zlomil ruce. Děda tvé babičce zlomil nohy. Musíš být přece milována,“ říká podle agentury Reuters devatenáctileté Salimatě její matka.
Devatenáctiletá dívka z Mauritánie se provdala za muže, který ji pravidelně bije. Ovšem Salimata není výjimkou, takhle to v této zemi prostě chodí. Její matka jí na to dokonce připravovala a říkala, že domácí násilí je takový bolestivý projev lásky.
„Cítila jsem se jako zvíře, které někdo učí disciplíně. Postupem času jsem si ale začala říkat, že mne manžel bije jen ve chvílích, kdy mne miluje nejvíce,“ říká mladá Salimata, která patří k etnické skupině Soninke.
Mauritánie je chudá země, kde většinu populace tvoří muslimové. V zemi jsou velké ekonomické a společenské rozdíly a každá etnická skupina má své vlastní manželské tradice.
Zatímco Maurové, kteří mají arabské a berberské kořeny, domácí násilí netolerují, mezi lidmi patřící ke skupině Soninke je bití vnímáno jako známka lásky.
Pro muže je násilí zvykem
Jak se na domácí násilí v Mauritánii dívají muži? Jako na naprostou samozřejmost, asi jako na splachování toalety po vykonání potřeby.
Sedmadvacetiletý Alyoun Idi, který patří jiné skupině (Fulbe), říká, že svou manželku bil mnohokrát, protože ho neposlouchala.
Jejich vztah to ale podle něj negativním způsobem neovlivnilo. „Miluji svou ženu natolik, že bez ní nedokážu žít. Tento zvyk jsme ale převzali od našich předků. Je to tradice. Bití je výborným lékem na mnoho rodinných problémů,“ říká.
Domácí násilí páchané na ženách je v Mauritánii od roku 2001 oficiálně nezákonné. Za bití manželky hrozí mužům až pět let za mřížemi. Mnoho žen ale ze strachu násilí úřadům nehlásí a navíc ženy nadále vnímá bití jako projev lásky.
Fotogalerie |