Jsi dě*ka v kožichu, smál se mi Krajčo! Jak se z Leoše Mareše stal fenomén naší doby, všem navzdory

Zrození fenoménu jménem Leoš Mareš. Kde se vzal? | foto: Blažek

Leoši Marešovi se povedl malý zázrak. Přestože sám o sobě tvrdí, že není zpěvák, za několik hodin vyprodal svůj dubnový koncert, o němž tvrdí, že je první a poslední. Kde se ale zrodil fenomén Mareš, za jehož velmi podprůměrné recitování jsou lidé ochotní zaplatit od tisíce, deseti tisíc až po neuvěřitelný milion korun? Tohle je jeho příběh.

Fenomén jménem Leoš Mareš nevznikl přes noc. Jeho vzestup na pomyslný Olymp českého showbyznysu nebyla krátkodobá záležitost a nikdo nemůže tvrdit: byl klasická rychlokvaška. „Rád jsem bavil lidi, hlavně v kombinaci s hudbou. Poslouchal jsem Michala Davida, Standu Hložka, ovlivňovali mě všichni doboví umělci. Byl jsem klasický konzument,svěřil se před mnoha lety Mareš, který byl vždy neposedný, díky čemuž dokonce dostal ve škole dvakrát dvojku z chování za vyrušování.




Poprvé se před publikem objevil na rozlučkovém večírku berounské ekonomky, kde maturujícím slečnám pouštěl hity. Sklidil ohlas, a tak netrvalo dlouho a začal dělat dýdžeje i na berounských diskotékách. Tam měl Leoš vždycky plno, protože dělal show, které byla na místní poměry neotřelá a vždy zaujala.

S kamarády se totiž převlékal za členy různých kapel, třeba ABBY.

Chtěl jsem, aby se to lidem líbilo, a tak jsem si vymýšlel různé kostýmy. Jednou jsem měl tričko s neonovými číslicemi, které jsme odpočítávali, jindy jsem si oblékl tričko s našitými prezervativy nebo igelitovou pláštěnku,“ vzpomínal před lety nejžádanější moderátor.

Máma jako největší kritik

Přes den chodil do školy, v noci hrál po diskotékách a domů chodil unavený. Když se ho jeho máma zeptala, proč to všechno dělá, prohodil: čekám, až si mě někdo všimne.

Ze začátku jsem k němu byla spíš kritická a nevěděla jsem, jak s ním o jeho práci hovořit, abych ho neranila, ale na druhou stranu jsem mu strašně moc fandila,“ žasla nad synovou vytrvalostí maminka Lenka Marešová.

Když mu bylo dvacet, byl to nevýrazný kluk s brýlemi. Žádný playboy, po kterém by šílely holky. Ale už dva roky moderoval v Radiu Egrensis. Z rodného Berouna po absolvování gymnázia odešel do západočeského Chebu.

Tam vystudoval Vysokou školu ekonomickou a právě v místním rádiu si přivydělával jako moderátor.

Moderátor na facku

Ve své cestě za úspěchem pokračoval i po vysoké škole. Sehnal si telefonní číslo na tehdejšího programového ředitele rádia Evropy 2 a rovnou si řekl o práci. Drzost se vyplatila. Dodnes se traduje, že Mareš byl jednou nohou na dlažbě. Dostával pokuty. „Byl na ránu,“ vzpomínal na jeho začátky tehdejší šéf Pokorný. Jako moderátor ale vyčníval. S nezaměnitelnou barvou hlasu, jednoduchým a štiplavým humorem často s ukradenými vtipy si brzy vybudoval post nejúspěšnějšího mluvky v českém éteru.

Ruku v ruce s kariérou rozhlasového moderátora se však začala rozjíždět i Leošova kariéra coby zpěváka. Tehdy si na sebe poprvé oblékl kožich, další ze svých kostýmů.

„Kožich byl jen jedním z mých nápadů a když to mělo úspěch, koupil jsem si druhý. Byly to jen látky bez podšívky, nic pravého,“ vysvětloval před lety Mareš, který v roce 1999 nazpíval píseň Tři slova, která po dvou letech dala název jeho debutovému albu. Média o něm napsala, že se tím podbízí publiku a jako o „děvce v kožichu pro slečinky“ se o něm v jedné ze svých písní trefoval i Richard Krajčo.

Děvka v kožichu

Tentýž Krajčo o něm později prohlásil: je to inteligentní kluk. To, když Leoš pochybovače nalomil svým IQ. V Testu národa na Nově skončil mezi celebritami třetí.

Kritika nemohla rozjetého Leoše zastavit. Začal se objevovat jako interpret v různých zábavných pořadech a většinou to bylo v kožichu. V tomhle kostýmu nafotil i obal desky a pak s ním vystoupil také v televizi, když v roce 2001 v Českém slavíkovi získal ocenění Objev roku a Skokan roku.

Na další desku si Leoš ovšem pořídil další kožich a tvrdil, že k jeho písničkám to prostě patří. Nikdy se nepovažoval za zpěváka. Věděl moc dobře, že šoubyznys není tolik o talentu, jako spíš o drzosti.

Fenomén naší doby

Ta přinesla svoje plody. V prosinci 2003 přišla životní příležitost. Dostal nabídku na uvádění přímého přenosu vyhlášení ankety Český slavík ze Státní opery v Praze. Leoš dobře věděl, že tohle je šance, která se neopakuje a jako vždy se perfektně připravil. „Scénář jsem si napsal sám a měl jsem z toho obrovskou radost, ale zároveň i trému. Takový přenos je pro mě něco jako adrenalinový sport. Když se všechno rozsvítí, vyjdete na pódium a rozjede se muzika, máte pocit, že zemřete nervozitou, ale po třetí větě, když není problém, to z vás spadne. A po první pozitivní reakci od publika, kdy cítíte, že vás berou, se dostaví něco jako orgasmus,“ vzpomínal v rozhovoru pro deník Blesk.

Po Českém slavíkovi následoval jeden úspěch za druhým a Leoš začal vydělávat statisíce. Od roku 2003 moderuje prestižní televizní hitparádu Eso, v roce 2005 se stal hlavním průvodcem reality show Big Brother, na jaře 2006 brilantně uvedl finálový večere Týtý a na podzim téhož ruku začal moderovat třetí řadu soutěže Česko hledá SuperStar, čímž značně stoupla i jeho cena na trhu a začal být považovaný za nejdražšího moderátora u nás.

Přestože jeho sláva v posledních letech lehce upadá, nikdo tady nedosáhl toho, co on. Před jeho pílí a houževnatostí musíme smeknout. Leoš Mareš je do jisté míry fenomén naší doby a nám nezbývá než s napětím čekat, čím zase překvapí.

Fotogalerie





Komentáře

Čerstvé zprávy



Trenduje