Pan Miloš Hlaváček pracuje jako kuchař více než 40 let. V současné době za prací dojíždí do Německa. Zde vaří v bavorském Freyungu pro azylanty. Ti se dle jeho slov chovají hrubě a ničeho si neváží.
V bývalé klinice po sobě neuklízí a hází věci z oken
Uprchlíci jsou zde ubytováni v areálu bývalé kliniky s kapacitou 550 míst. Mezi uprchlíci jsou hlavně lidé ze Sýrie a Afganistánu, ale i Kosovci a Albánci. Převažují muži, rodin je jen asi patnáct.
Podle pana Hlaváčka jsou imigranti neslušní a nepořádní. „Tam byl šílený nepořádek. Až teď je začali nahánět, aby uklízeli. Ráno musí po sobě zamést nádvoří a jsou z toho hotoví, že to po nich někdo vyžaduje.“
Navíc si prý obyvatelé azylového domu ničeho neváží a dokonce vyhazují věci z oken. „Když se jim něco nelíbí, jednají impulzivně a vyhodí to ven oknem. Třeba vyhodili obrazy, židle i postele. Opravdu si neváží ničeho a hodně toho letí z okna.“ říká pan Hlaváček.
Některá jídla odmítají a drží hladovky
Vzhledem k tomu, že většina uprhlíků jsou muslimové, je tomu přizpůsoben i jídelníček. V něm zcela chybí vepřové. „Zpracovává se kuřecí, mleté maso hovězí, hovězí vcelku. O ramadánu se do balíčků dávaly jen sýry, ryby a voda.“ popisuje suroviny pan Hlaváček.
Ačkoli dostávají jídlo zdarma, některá jídla odmítnou. Například klasický buřtguláš. „Jejich guru jim řekl, že je to jen z buřtů, aby to nejedli. Tak to nejí a stávkují. Zrovna nedávno jich takových sto, sto padesát nejedlo. Je to nespravedlivé i vůči místním.“
Mají více, než někteří Němci. Ani to jim však nestačí
Pana Hlaváčka nejvíce mrzí, že uprchlíci se prý mají lépe než někteří chudí Němci, ale vůbec si toho neváží.
„Oni mají všechno zadarmo, jídlo, ubytování a místní důchodkyně si to nemohou dovolit. Město jim nedá ani korunu a z důchodů si mohou dovolit jedno až dvě jídla denně. Vdovy v Německu žijí kolikrát na hranici bídy. Měli by se tam rychle vzpamatovat a něco s tím dělat, dokud nebude pozdě.“ dodává zklamaně pan Hlaváček.