V osmiúhelníkové kleci se poměřují borci všelijakých dovedností. To je důvod, proč se MMA prosazuje. Tady se ukáže, kdo je tvrdší, odolnější, rychlejší – zkrátka lepší. V MMA (Mixed Martial Arts – smíšená bojová umění) se porve boxer s judistou, kickboxerem, zápasníkem.
Vyhraje ten nejlepší.
„Musím zvládat boj na zemi, musím rozvíjet sílu, fyzičku, musím umět boj v postoji, prvky z boxu i thajského boxu. A také ze zápasu a juda,“ vypočítává Patrik Kincl, jeden z nejlepších českých profesionálů. „Přirovnávám to k atletickému desetiboji,“ dodává.
I když to na první pohled není úplně vidět, boj má jasná pravidla. Sice jsou povoleny zásahy koleny a loktem, které mohou být velmi drsné, ale...
Fotogalerie |
Kdo zákony nedodržuje, je potrestán. „Není to pouliční rvačka bez pravidel,“ hodnotí další z bojovníků David Dvořák. Zapovězeny jsou údery do temene hlavy, do páteře, samozřejmě do genitálií. Zakázáno je také dloubání prstem, do oka či do nosu. Navíc platí takzvané tříbodové přikázání. To znamená, že když se jeden ze soků dotýká země nohama a jednou rukou, musí druhý přibrzdit a nekopat.
Tyto zákonitosti neplatily vždy. MMA vzniklo v polovině minulého století v Brazílii a tehdy bylo povoleno prakticky všechno.
Nyní jsou baštou MMA Spojené státy americké, kde poměrně nové odvětví vytlačuje do strany i tradiční box, který je označován za umění mezi sporty. Jenže MMA láká právě větší variabilitou – a samozřejmě tvrdostí.
V Americe je nesmírně populární série UFC, v níž nyní působí Čech Viktor Pešta. Nejvýraznější stopu z tuzemských zápasníků v ní však udělal terminátor Karlos Vémola, asi největší legenda českého MMA. „MMA se vyvíjí ve světě i u nás. Dřív byly tyhle sporty skoro tabu, dnes už vidím, že to může být jako v USA, kde naším sportem žijí celé rodiny,“ řekl Vémola.
Také v Česku MMA stoupá. Pražský šampionát je důkazem.
