V knize Jak to vidí Gott, rozhovor na lodi z roku 1992 se dozvídáme, že se Karel duchovnu vůbec nebrání. Ba naopak. Sám hovoří o vlastní zkušenosti z raného dětství, na kterou nikdy nezapomene.
„Ležel jsem v posteli a najednou vidím, jak se otevřou dveře a vchází žena zahalená do závoje a kolem ní se klene zář. Od té doby věřím, že máme někoho, kdo nás vede životem a určuje náš osud,“ odhaluje zpěvák ve své knize.
K mystickému momentu se ve svých vzpomínkách vrací dodnes: „Vypadala jako bílá paní. Měla dlouhá háv, jaký takové postavy mívají. Jsou neagresivní, tajemné, přijdou, nakloní se nad vás a něco vám řeknou. Mně také něco řekla. Nerozuměl jsem co, ale uklidnilo mě to. Usoudil jsem, že by to asi měla být ta, která mě v životě ohlídá,“ vzpomíná Karel s dodatkem, že cítí, že u něj tajemná neznámá stojí na stráži dodnes.
Duchovního ladění se pěvec drží i nadále. Na otázku, jak to má vlastně s vírou v boha zareagoval: „Víte, spíš jsem vždycky upřednostňoval víru, která mi nediktuje, v co mám věřit, a když mám jiný názor, tak mě netrestá jako kacíře.“
Ohledně náboženství upírá Karel svůj zrak směrem k Dálnému východu, a to zejména k buddhistům. „Oni vás nenutí věřit. Chtějí si o tom s vámi povídat, rádi vám na všechno odpoví, ale nenutí vám nic, ani netrestají. Takový způsob je mi bližší.“
Mistr neopomenul podotknout, že Pánaboha nikdo nikdy neviděl. Víru vidí zejména v poznání sebe samého a nalezení vlastního poslání.
„Já jsem k tomu bez jakékoli filozofie dospěl v momentu, kdy jsem se rozhodl být zpěvákem,“ uvedl.
Na otázku, zda věří v posmrtný život odpověděl jasně: „Ikdyž v něj věřím, stejně žiji pro daný okamžik, ne pro nějaký budoucí, kdy mi třeba nebude dána příležitost takhle svobodně přemýšlet. To mě naučila moje žena.“
Fotogalerie |
