Úterý 19. března 2024, svátek má Josef

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Legendární hokejista Králík: Brankáři jsou gumy, ale nemůžou za to

    V roce 1985 byl jako zeď, dnes je z něj legenda československého hokeje. Jiří Králík totiž v tom památném roce vychytal titul mistra světa. Nepřišli si na něj ani takřka neporazitelní hokejisté Sovětského svazu. Slavný brankář ve velkém rozhovoru vypráví o nezapomenutelném triumfu, rivalitě s Rusy, ale také o politice.

    “Jsem starobní důchodce,” usměje se čtyřiašedesátiletý sportovec doma ve Zlíně. Přesto podniká, má reklamní agenturu. Mimo toho sleduje sport, politiku, život. Jen s aktivním pohybem je to maličko horší. “Mám endoprotézu, proto sportuju omezeně. Nepřeháním to, takže procházky a podobně,” vypráví.

    Mohl by ještě dnes Jaromír Jágr zachraňovat reprezentaci?

    “Nominaci na Světový pohár odmítl, možná vycítil, že už by to nebylo ono. Na Floridě dosáhl několika rekordů, ale v play off se mu už moc nedařilo. Tak možná jestli to nerozhodilo. Nedařilo se mu, prostě nebodoval.”

    Proč se říká o brankářích, že jsou trochu jiní?

    “Tak ono se říká, že jsou gumy. Já jsem si vždycky myslel, že jsou tak ohební. No, ale potom jsem na to přišel, proč se to o nich říká a v zásadě jsem si říkal, že jsem byl pěkný hloupý, že jsem do té branky šel. Že jsem musel být taky nějak trošku potrefený, protože těch ran, co jsem utržil. Výstroj nebyla dobrá, ze začátku jsem chytal bez masky, potom jenom takovou škrabošku plastovou.”

    O vás se vždycky říkalo, že jste kliďas v bráně. Je to pravda?

    Křišťálová Lupa 2016

    “Měl jsem takový styl a nikdy jsem nějak nehýřil emocemi, abych tam rozmlátil hokejku, protože já jsem měl vždycky zásadu, že brankář by měl působit na vlastní mančaft - uklidňovat ho a ne nějak ventilovat moc svoje emoce. Ale samozřejmě, že jsem nemohl být flegmatik, že jsem musel mít rychlý pohyb a rychlé reakce. Pouze jsem neprojevoval pozitivní nebo negativní reakce. To stačilo po zápase.”

    V roce 1985 jste vyhráli v Praze titul mistrů světa. Byli hráči takové hvězdy jako dnes?

    “Rozdíl tehdy a nyní je v tom, že fandové v dnešní době vidí naše hvězdy společně pouze na mistrovství světa nebo na Světovém poháru. No a tehdy jsme byli všichni z naší ligy.”

    Když jste porazili v rozhodujícím utkání Kanadu, byla sobota podvečer. Co se dělo?

    “Jeli jsme do Průhonic, kde jsme bydleli a pak zpátky do Sportovní haly do Holešovic. Ještě se hrál zápas USA - Sovětský svaz - takže jsme dostali zlaté medaile v civilním oblečení.”

    V Praze prý bylo pozdvižení.

    “Ano, to nám říkali nějací lidé, že se na to dívali údajně v Kotvě a že tam údajně od radosti byla i škoda. Bylo to po zavírací době, lidi tam od radosti bouchali do lustrů a některé rozbili.”

    Jak jste slavili s fanoušky? Před halou? Na Staroměstském náměstí?

    “Ne, to vůbec nebylo. My jsme potom byli pozvání na recepci k předsedovi vlády Štrougalovi.”

    V klíčovém utkání jste porazili Sovětský svaz 2:1. To bylo v pondělí a ve třetí třetině jste byli pod obrovským tlakem.

    “Samozřejmě nám pomohla chyba brankáře Miškina, který upadl a Vláďa Růžička to pod ním trefil do branky. A pak doklepával Dušan Pašek na 2:0. Dostali jsme smůlovatý gól na 2:1, kdy to tečoval vlastní obránce tu střelu. Pak nás sevřeli, ale už si vybavuji jen konec, kdy se bojovalo v rohu o puk a už jsme je nepustili do nějaké významné šance.”

    Jak jste s Rusy vycházeli?

    “My jsme se s nimi v podstatě nesetkávali, až na té závěrečné recepci, až tam se uvolnili. Když ještě při turnaji nebylo rozhodnuto, oni chodili na vycházky po dvojicích a s nikým se nebavili.”

    Měl jste tam nějakého známého nebo kamaráda?

    “Zajímavost se stala právě na mistrovství světa. S Vladislavem Treťjakem (ruská legenda - pozn. red.) jsme se potkávali už od juniorů, v Praze už byl jako funkcionář. Vždycky mě zdravil: “Zdrástvuj Jiří.” To bylo ve skupině. Když jsme je pak porazili, tak mě ani nepozdravil.”

    Říkalo se, jak musíte Sověty nechat vyhrávat.

    “To je hloupost. O jediném utkání s nimi se hovořilo, že byla nějaká dohoda, když jsme s nimi hráli 0:0 na mistrovství světa 1980. Ale i tam to byl nesmysl. Oni byli pořád ve velkém drilu, ale když už měli jistý titul, začali oslavovat. Už byli mimo svoji morálku. Vyrazili na nákupy, jeli takovým starým autobusem a ten celý naplnili. I v dalších letech jsme ukázali, že dohoda nebyla. Remizovali jsme s nimi, i když ještě neměli jistý titul mistra.”

    Vy osobně jste měl i charakteristickou značku, jakýsi bryndák, který prodlužoval mřížku na helmě. Viděl jste přes něj něco?

    “To vůbec nevadilo. Ono to bylo výhodné v tom, že já jsem to měl pohyblivé na kloubu. Takže já jsem to měl pořád na prsou. A když jsem se podíval dolů, tak se to takhle zhouplo a výhodou bylo, že když jsem tam dostal kotoučem, tak se to opřelo o hruď. Takže to bylo bezpečné. Ale já jsem tím začal chytat, protože jsem dostal v Rusku v Novosibirsku pukem do krku a ležel jsem v nemocnici.”

    Kdo vám tuto pomůcku vyrobil?

    “Udělal mi to tatínek mojí manželky, takže tchán. Byl zručný řemeslník. Takže jsme to spolu s tchánem vymysleli.”

    Mají to dnes brankáři kvůli výstroji lehčí?

    “Je fakt, že ta výstroj je mnohem kvalitnější, takže vždycky, když se mě někdo ptá, jestli má dát syna do branky nebo do pole, tak každému říkám: Dej ho do branky, protože brankáři jsou dneska nejlíp chránění a hráči ne.”

    Jak to bylo ve vašem mládí?

    “V žácích jsem začal bez masky, pořádnou jsem měl až v mužích. Ale už v žácích mu udělali takovou z termoplastické hmoty, která byla pružná. Pak jsem si uvědomil, že to vlastně vůbec nechránilo, protože jiní brankáři měli kostru z ocelového drátu a měli masku ze sklolaminátu. To už opravdu chránilo.”

    Máte nějaké zranění v obličeji?

    “Měl jsem zraněné oko, puk se o mě otřel. Mám uražené přední horní zuby. To mi zase při rozcvičce v žácích vlastní hráč prorazil termo masku, takže bylo vidět, jak kvalitní to bylo, když mi ji prorazil starší žák. Proto říkám, že moje největší štěstí bylo, že jsem se v jakéms takéms zdraví dožil hokejového důchodu.”

    Druhou část rozhovoru přineseme zítra

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 8:12 čtvrtek 23. února 2017. Anketa je uzavřena.

    • Super
      23
    • Haha
      14
    • Trapas
      14
    • Sladký
      14
    • Tvl
      14
    • Cože
      12
    Vybrali jsme pro vás

    VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

    Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

    Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

    Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

    Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

    Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...