Hned první zprávy ohledně masakru v Nice na Den Bastily ohromí všechny, kdo začnou přemýšlet, jak se taková věc vlastně může stát.
Řidič tuniského původu a s francouzským občanstvím najel do davu lidí, kteří slavili státní svátek, a to i přesto, že ve Francii je vyhlášen výjimečný stav.
Jak je tedy možné, že v takové situaci byla na jednom místě velká koncentrace lidí? Nikde poblíž nebyla ani ambulance nebo posílený dozor, jelikož jeden z přímých svědků masakru popsal, že záchranné složky se dostaly k místu masakru až po půl hodině, a terorista, nyní znám jako Mohamed Lahouaiej Bouhlel, v klidu projel policejní kontrolou, které tvrdil, že veze zmrzlinu.
V náklaďáku?!
Nepochopitelné a neuvěřitelné.
Údiv je proto na místě, zejména i proto, že Francie zažívá třetí teroristický útok během 18 měsíců a je tedy logické se ptát, jak tomu zabránit. Protože umírají lidé a o to tady jde především.
Předseda ústavně právního výboru Jeroným Tejc (ČSSD) je velkým kritikem přístupu opakovaného podceňování tohoto nebezpečí.
Toleruje se porušování pravidel
„Francie je v tuto chvíli ve výjimečném stavu a nezabránilo tomu ani omezení zbraní. Jak je tedy možné tímto stylem pokračovat? To se zakáže řízení motorových vozidel?“ pokládá Tejc řečnickou otázku na úvod a pokračuje ve své ostré kritice: „Dlouhou dobu se ve Francii a v Belgii tolerovalo obcházení pravidel. Je třeba změnit tento přístup s ohledem na to, že radikální muslimové vyzývají k násilí a není možné to pořád dokola omlouvat tím, že se jedná o svobodu vyznání.“
Je tedy možné zabránit útokům změnou zákonů na přísnější nebo společnou meziunijní armádou? Podle Tejce takové řešení nemá smysl.
„Nové zákony nejsou řešením, zásadním krokem je dodržování těch stávajících a dle nich jednat s těmi, kteří k násilí vyzývají, ani společná armáda tady nic nevyřeší. Obecně se jedná o selhání francouzských a belgických složek, stejně jako k terorismu přispívá i nekontrolovaná migrace,“ myslí si Tejc a tvrdí, že co se týče migrace, nad níž nemá vlastně nikdo dozor, se jedná i o selhání Německa, které bezhlavě otevírá dveře.
Ovšem terorista, který v Nice zabíjel, byl původem Tunisan s francouzským občanstvím, druhá generace přistěhovalců. Vysvětlování této situace, že pozvedl - obrazně řečeno - zbraň proti svým vlastním lidem, je od odborníků pořád dokola stejné: jedná se o frustraci, mají pocit, že nikam nepatří a společnost je nepřijala, cítí se proto vyloučeni, což je žene nejen k radikálním vykladačům víry, ale i k těmto děsivým činům.
Ať nás Francie a Belgie nepoučují ohledně menšin, samy si je nezvládají
Co tedy Francie s takovými lidmi má nebo měla dělat? ptáme se Tejce.
„Je otázka, zda to nějaké řešení vůbec má. Je to důsledek nekontrolované migrace, který se bude do budoucna vždy těžko odčiňovat. Lidé z této generace budou vždycky hledat alternativu pro své začlenění, což může skončit právě takovou tragédií,“ vysvětluje a dodává kriticky: „Francie a Belgie nás vůbec nemají co poučovat ohledně chování k menšinám, samy totiž nezvládají ty vlastní.“
Na taková ostrá slova toho nelze moc co namítnout, ostatně Belgie je v tomto případě smutnou hvězdou. Jedná se o hlavní město Evropy, a přesto tam mají čtvrtě jako Schaerbeek a Molenbeek, kam se bojí chodit i policisté, jak ostudně přiznal samotný starosta Bruselu.
Zásah ve čtvrti Molenbeek, která je baštou teroristů. Zásah přišel ale až po teroristickém útoku na bruselském letišti.
Právě tam kvetly radikální menšinové přistěhovalecké buňky a hlavní město EU si s nimi nevědělo rady, namísto konání nad tím zavíralo oči.
Ale co vlastně s takovými lidmi, jako jsou imámové svádějící věřící na násilnou cestu nebo radikálové?
„Radikální muslimy by měli deportovat, pokud to zákony umožňují,“ je Tejc nekompromisní.
„Ne jako trest za teroristické útoky, ale jako prevenci před tím, aby se nestávaly. Řešením může být zrušení francouzského občanství, ale vyhostit radikální muslimy je možné jen v tom případě, že mají druhé občanství. Je tedy důležité podchytit právě imámy, kteří šíří v komunitě násilí, nenávist a radikalismus,“ uzavírá Tejc.
Fotogalerie |
