Peter Bondra, jeden z nejslavnějších hokejistů slovenské historie, a někdejší Jágrův parťák z Washingtonu Capitals, o něm pateticky před pár dny v Moskvě, kde se konal světový šampionát, prohlásil: “Já se s Jardou znám dobře a on je muž z ocele. Vážně ho obdivuji. Nevím, co jí a pije. Kdybych to věděl za mých časů, když jsme spolu spali i na pokoji, tak bych ho sledoval a dělal to samé.”
A pak ještě přihodil všeobecný názor hokejového světa: “Nedovedu si představit český tým bez Jágra.”
Teď už si na to bude muset zvyknout. A je to dobře, je už prostě na čase, aby za čtyřiačtyřicetiletého veterána zaskočili jiní. Už se musí přestat schovávat, být v závětří za širokými rameny legendy s číslem 68.
Jakub Voráček, David Krejčí, k nim vyzkoušený skoroveterán Tomáš Plekanec. Ale i mladé pušky jako Ondřej Palát z Tampy Bay, bostonský David Pastrňák či Tomáš Hertl, žralok ze San José.
Ti musí vést národní mužstvo. I pro velkého Jaromíra totiž bude hokej na Světovém poháru na hraně jeho nynějších schopností a sil. V Torontu se bude hrát v kosmické rychlosti, ještě ve větším sprintu než play off NHL. A to Jágrovi už čtyři roky prostě nesedí.
Navíc by účast na turnaji dozajista (a zřejmě negativně) ovlivnila jeho další sezonu v NHL. V ní může opět posouvat historické hranice, jenže kdyby jel do Toronta, měl by o měsíc kratší přípravu, což by mohlo být pro jeho tělo devastující.
Vedle tréninku se navíc v létě musí věnovat svému Kladnu. Vlastní klub, jehož slavná značka zapadá. Rytíři potřebují, aby jejich velitel byl aspoň nějaký čas ve městě a vrhl síly do jejich služeb.
Pro to vše je dobře, že trenéru Jandačovi řekl ne.
Fotogalerie |