Voskovec a Werich. Dvojice, která se zapsala do dějin jako komediální tandem, který se na půdě Osvobozeného divadla nebál říci nahlas i to, co si jiní jen ustrašeně špitali.
Voskovec s Werichem tvořili v Čechách nerozlučnou dvojici a společně pokračovali také za oceán. Rozdělili se až po válce.
Zpočátku se této všemi milované dvojici lecos tolerovalo.
Ve svých divadelních hrách kritizovali společenské poměry, zesměšňovali buržoazii a neváhali satiricky ztvárňovat i přední české politické osobnosti.
Začátek 30. let však přinesl počínající změnu. V Německu nabýval na síle fašismus a jeho tendence prosakovaly postupně i do tehdejšího Československa.
Provokace a veřejné zesměšňovaná nacismu
To nemohlo zůstat na půdě Osvobozeného divadla bez odezvy. V roce 1932 tak Voskovec s Werichem uvedli svoji historický první ryze politickou hru upozorňující na nebezpečí vzrůstajícího fašismu.
O rok později se definitivně zapsali na černou listinu Němců, když ve hře Osel a stín viditelně zesměšňovali samotného Hitlera.
Voskovec a Werich ve hře Osel a stín z roku 1933.
Měsíc od měsíce napětí narůstalo a vyvrcholilo až v uzavření Osvobozeného divadla. Werich tušil, že ho v Čechách blahá budoucnost nečeká, dal se proto na útěk.
„Hrát jsme nemohli a předpokládat, že nás nacisti nechají na pokoji, už vůbec ne. Ještě tu ani nebyli a už mě zdejší zfašizovaní kluci málem rozbili hubu ve Filmovém klubu, když tam přišli vyhazovat židy,“ vypráví herec v knize Rozhovory s Janem Werichem z 80. let.
V hledáčku gestapa
Voskovec už byl za hranicemi, Werichova manželka Zdenka stále v Čechách: „Na co jsem tu měl čekat? Po válce mi jeden člověk řekl, že jsme prý v seznamech gestapa, které se uchovaly, byli na čtrnáctém a patnáctém místě,“ uvedl na vysvětlenou Werich.
Jan Werich po absolutoriu právnické fakulty v roce 1929.
„Za Zdenkou, která odjížděla později, přišlo druhý den po obsazení Prahy gestapo a ptalo se po mne,“ dodal Werich na obhajobu, proč byl jeho odchod natolik nezbytný.
Poslední kapka: Mnichov a neúspěšná mobilizace
30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, kterou československá vláda následně přijala. Na základě té postoupilo tehdejší Československo své pohraničí Německu.
Už několik dní před tím však vřela na našem území bojovná atmosféra a probíhala mobilizace, které se Werich s nadšením účastnil.
Werich v pohádce Císařův pekař a pekařův císař.
Spolu s mnohými byl připraven jít s vervou do boje. O to větší bylo jeho zklamání, když k vzepření nedošlo. Ústup mocenským zájmům Německa vnímal jako ponížení a zradu českého národa. I to ho utvrdilo, že zůstávat v Čechách nemá budoucnost.
Drama před odletem
Psal se začátek roku 1039: „Já se nemohl dostat ven. Bylo mizerný počasí a nelítaly eroplány. Pak mi volá jeden úředník z policejního ředitelství a říká: Pane Werich, je tu proti vám fingované obvinění a než se prošetří, mám vám sebrat pas. To proto, abyste nemohl odjet. Já to můžu zdržet v šuplíku, ale jen několik dní. Nejdéle do 9. ledna,“ vzpomíná v knize úzkostlivě Werich, který měl tenkrát oprátku na krku.
Siesta na pražské Kampě roku 1975.
Co se však stalo pak, se dá jednoznačně nazvat osudem: „9. ledna vysvitlo slunce a letadla startovala.“
Nepovolené přistání a statečný pilot
Herec tedy nasedl spolu s Jaroslavem Ježkem do letadla a vzlétl směr Curych. Přišla však další smolná událost. Nad letištěm v cílové destinaci byla hustá mlha. Letadlo proto nedostalo povolení v Curychu přistát a kroužilo pořád dokola.
„Šel jsem za pilotem a ptám se, co se děje: ‘Curych nepřijímá a Praha chce, abych se vrátil,’ řekl,“ popisuje dramatickou situaci herec. Ten okamžitě pilotovi odvětil, že se nemůže vrátit a své důvody také vysvětlil.
Na to konto se letec zadíval na telegrafistu a řekl Werichovi: „Jděte si sednout.“
Voskovec s Werichem po příletu do Hollywoodu v roce 1941.
„Vletěl do tý vaty a přistál. Zastavil snad 30 metrů od hangáru. Okamžitě přiběhli letištní zřízenci a piloti jiných letadel a strašně mu nadávali. Podal mi ruku a popřál hodně štěstí. Po válce jsem ho chtěl vyhledat, ale už nebyl...,“ dodal na závěr dojemně herec a odmlčel se.
Zda - li pilota stál jeho odvážný manévr život, už se asi nedozvíme, jedno je však jisté. Werichovo zapomenuté svědectví dokazuje, že herec byl dítětem štěstěny a bez pomoci druhých by tu už po válce nejspíš nebyl.
Fotogalerie |
