Jeho „oslava“ je podobná jako gesto Lionela Messiho, nejlepšího hráče světa. Oba, když dají gól, zvednou ruce i oči k nebi. Zatímco barcelonská superstar děkuje Bohu, plzeňská hvězda myslí na člověka, o kterého přišel.
Paní Tereza, s níž chodil dvanáct let a vzal si ji v létě 2014, zemřela na podzim stejného roku na rakovinu. Bylo jí třicet. Když Tereza žila, její muž slavil každý gól tak, že z dlaní vytvořil písmeno T.
„Jsem nesmírně šťastný a vděčný za každou chvíli, kterou jsem s tebou mohl být. A navždy tu budeš se mnou!“ napsal tehdy fotbalista na svůj facebookový profil. „Je to ten nejsilnější a nejobdivuhodnější člověk, kterého jsem měl to štěstí potkat a po jeho boku trávit nejkrásnější část mého dosavadního života.“
Dnes je Kolář v mírně nové pozici. V zimě se stal kapitánem úřadujícího mistra, přijal odpovědnost lídra, který dovede Viktorii poprvé k obhajobě titulu. Zatím se mu velmi výrazně daří, dva góly dal na Slovácku při výhře 2:1, jedním zajistil nejtěsnější vítězství nad Teplicemi.
Fotbal ho vytrhává z chmurných chvil. I když není všelékem, záložník často myslí na boj své ženy s nemocí. Celou dobu totiž věřil, že ho nakonec zvládne.
„Snažil jsem se to vnímat optimisticky. Jsem od přírody nastavený tak, že nerad prohrávám. Jenže... Tereza zemřela a já jsem z toho pořád smutnej. Už je to víc než rok a nemyslím si, že to někdy přebolí,“ přiznal v rozhovoru pro iDnes během letošní zimy, kdy poprvé promluvil obšírněji o těžkém období.
I s těmito myšlenkami má před sebou velké cíle: zaprvé titul, zadruhé účast na červnovém mistrovství Evropy ve Francii. K oběma vykročil impozantně.