Komentář: Trenér hokejistů je po propadáku už zase „paní Jandačová”

Před rokem se do něj pustil Martin Ševc, obránce Bílých Tygrů z Liberce. „Nevyhrál nikdy nic, ani v žácích, a dostane se k reprezentaci. K takovému člověku nemám vůbec respekt,” pronesl o kouči Josefu Jandačovi, který tehdy stál na lavičce Sparty.

Ševcův Liberec porazil Spartu ve finále české extraligy a hubatý zadák navíc trenéra označil za „paní Jandačovou” kvůli údajnému tlaku na rozhodčí.

Byl to neurvalý výrok bez špetky úcty. Jandač, jenž se po inkriminovaném finále stal hlavním trenérem reprezentace, rozhodně není nýmand, má za sebou hmatatelné úspěchy. Například byl asistentem (a to velmi výrazným) Vladimíra Růžičky na zlatém mistrovství světa v roce 2010.

Jenže svůj první šampionát v hlavní roli letos v Paříži nezvládl.

Je jednoznačné, že se mu nepovedlo z velmi dobrých hráčů dostat maximum. Vždyť měl v týmu ofenzivní sílu: Jakub Voráček, David Pastrňák, Jan Kovář. K tomu protřelé centry pracanty, Vladimíra Sobotku s Tomášem Plekancem.

David Pastrňák smutní po prohraném čtvrtfinále s Ruskem.

Jenže Jandačovi se nepodařilo za celý turnaj složit hlavní úderku mužstva, a to první útok. Hráči se v něm točili jak svatí na pražském orloji.

V posledním utkání nastoupila trojice Voráček, Jan Kovář, Sobotka. Přitom po víkendových duelech v základní skupině si Jandač pochvaloval, jak funguje spolupráce borců z NHL: První lajna v té době měla složení Voráček, Plekanec, Sobotka.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Během šampionátu se v elitní jednotce mihl také Lukáš Radil, David Pastrňák, Hynek Zohorna. „Celý turnaj hledáme to ideální,” přiznal před čtvrtfinále s Ruskem asistent Václav Prospal.

Ani čtvrtfinálové složení nebylo to pravé, což je zásadní průšvih. Bez prvního útoku nelze uspět, ten má rozhodovat.

„Hledali jsme ideální složení, zkoušeli jsme měnit centry křídlům. Ale nějaký patřičný efekt to nemělo. Hlavně v tom klíčovém utkání,” připustil po vypadnutí i sám Jandač.

Tato nejistota však nebyla jediná. Trenéři také nedokázali tým dotlačit k tomu, aby do zápasů vlétl v plném nasazení. První třetiny byly zásadním problémem. Jandač sice tvrdil, že jeho celek začal proti Rusům dobře, jenže ti ve 14. minutě vedli už 2:0 a o postupujícím bylo prakticky rozhodnuto.

Trenér tak potvrdil, že se spolupracovníky nepřišel na to, co za ospalými starty do soubojů je. „Nevím,” opakoval v průběhu mistrovství. To není dobrá odpověď.

Slovo nevím je ale hlavně symbolem tápání mužstva na šampionátu. Češi prohráli se silnými: Kanadou, Švýcarskem, Ruskem. Jen obřím vzepětím porazili po nájezdech Finy, když prohrávali už 0:3. Nory zdolali až v prodloužení 1:0.

Se slabšími protivníky (Francie, Slovinsko), pravda, uspěli a neměli tak problém jako v jiných letech, či jako Slováci, s postupem do čtvrtfinále. To je však jen chabá útěcha. Zase se ukázalo, že není náhoda, že Češi už pět let nezískali medaili.

A Jandač neměl na to, aby běh věcí změnil.