Kalhotky, o nichž žertovala na olympiádě v Soči, jsou legendární. Vždyť na ně reagoval a samotný Jaromír Jágr – a ona mu je na oplátku poslala k narozeninám.
Jejím dalším vděčným tématem je váha, Gabriela Soukalová totiž příliš nezapadá do party rachitických závodnic, biatlonistek se vzezřením srnek. No a pak je tady samozřejmě zapomínání a malování všeho druhu.
Tady jsou její slovní perly.
„Tak se na mě podívejte, nejsem žádná srnka. Patřím mezi ty silnější a těžší holky, to je prostě fakt. A závodit v tom rozbředlém sněhu, ve kterém se brodíme až po kotníky, není pro mé silové pojetí nic moc.“
Po sobotním druhém místu v Ruhpoldingu.
„Kdybych si pořád neupravovala kalhotky, možná bych to zvládla. Nechtěla jsem, aby servismani a všichni kolem trati měli dneska posvícení.“
Po čtvrtém místu ve stíhacím závodě na olympiádě v Soči.
„Však já jsem mu ty kalhotky po svém manažerovi poslala. On měl Jaromír na olympiádě narozeniny, tak jsem je vzala a napsala na ně: Milý Jardo, děkuji za radu, už je nebudu potřebovat. Přeji ti vše nejlepší k narozeninám. A přilepila jsem je na čtvrtku, dala do obálky a poslala.“
Reakce na vzkaz Jaromíra Jágra, který žertoval, že kdyby jela naostro, měla by medaili.
„Maminko moje milá, řekni to ještě jednou příště. Asi mi to nosí štěstí.“
Další perla ze Soči. Její maminka totiž odjela po prvním závodě, kdy se Gabriele nedařilo, a vtipkovala, že nemusela jezdit. V dalším klání dojela její dcer po skvělém výkonu čtvrtá.
„Když jsem byla malá a drzá na mamku, tak mi říkala: Ty se chováš jako mistryně světa. Jestli mi to teď někdo řeknu, odpovím mu: Už jsem.“
Po triumfu ve smíšené štafetě na mistrovství světa ve Finsku v minulém roce.
„Opravdu se snažím, aby k něčemu takovému nedocházelo. Dávám si záležet, ale přijde mi, že čím více si dávám záležet, tím je to horší. Jako s těmi padajícími holemi po střelbě. No nic, prostě další den blbec.“
Poté, co v Oberhofu dorazila pozdě na start. Zmatkářka je totiž vyhlášená.
„Bylo mi, jak když někdo vyloví z vody odkrveného a přidušeného plavce.“
O dřině, jež jí vynesla stříbro ve vytrvalostním závodě na mistrovství světa v loňském roce.
„Necítila jsem se úplně dobře. Ráno jsem se byla proběhnout a říkala si, že jsem zatuhlá. Den před závodem jsem ale snědla dva balíky chipsů a ještě jsem na chodbě kradla tyčinky, takže holky říkaly: Ježíš, ty jsi toho zase stláskala, to určitě zase vyhraješ.“
Ještě jedna hláška po stříbrném závodě.
„Od přítelovy maminky jsem dostala takové secesní omalovánky. Mám je na zkrácení chvil. A takovou omalovánkou je i můj obličej. Takže tím se před startem možná také trochu odreagovávám. Někdo maluje, někdo plete nebo háčkuje. Je to o tom, aby si člověk vytěsnil stovky myšlenek na závod, které ho mohou svazovat. Prostě to pomáhá čistit hlavu.“
O tom, že nikdy nezávodí nenalíčená
„Milý Péťo. Medailí není nikdy dost, tak jsem si řekla, že pokud mi jednu nepřivezeš, zveřejním na facebooku své číslo.“
Tak varovala před Evropskými hrami v Baku svému příteli, badmintonistovi Petru Koukalovi. On skončil ve čtvrtfinále a biatlonistka svůj slib splnila...
„Říkala jsem si, že je dobré udělat změnu, a chtěla jsem to zkusit. A když mi Petr říkal Zrzečko, tak jsem mu k tomu chtěla dát důvod. Třeba si bude na chvíli říkat, že má novou holku.“
O změně účesu v březnu minulého roku.