Když se v rámci propagace filmu Už je tady zas procházel ulicemi Berlína herec převlečený za Adolfa Hitlera, těžko mohl tušit, jak nadšeně na něj budou lidé reagovat.
Podle nejmladšího radního Teplic Dominika Feriho je nadšení určitých lidí pochopitelné. Expresu prozradil, co si o kauze myslí.
Turbulentní doba si žádá rázného muže na koni a koho jiného by zde více radikální a méně přemýšlející část veřejnosti viděl radši, než starého dobrého Adolfa.
A podle toho to taky vypadalo, když herec Oliver Masucci vyrazil v podobě Hitlera po Berlíně. Lidé umí přítomnost Vůdce ocenit - vyfotí se, pozdraví, dají si menší hajlovačku, zkrátka tak obecně dají najevo, že sjednotitel národa přišel vhod.
Střih. Představme si modelovou situaci. Pokud by se v ulicích objevil dvojník Václava Havla, patrně by se setkal s nadávkami, označováním za pravdoláskaře, bombometčíka letadel NATO nad Srbskem, a největším projevem sympatií by bylo, že by jej někdo pustil sednout v tramvaji. Být dneska Havel, to je řehole.
Z českých státníků by byl z dnešní situace asi nejméně vyveden z míry Tomáš Garrigue Masaryk. Během Hilsneriády byly národu trnem v oku Židé. Dnes uprchlíci. S tím by se tatíček Masaryk rychle popasoval.
V případě návratu Klementa Gottwalda by se mezi námi našli tací, kteří by nevěděli, jestli mají Klémovi nejdřív donést rudé karafiáty, sdělit svou víru v něj jako proroka rovnosti, nebo mu pomoci vylézt na řečnickou tribunu. A Martičce Gottwaldů by samozřejmě pochválili šaty, protože má vkus a je jedna z nás.
Celá tahle je věc je znepokojující. Ukazuje se, že jsme flákači, kteří si očividně musí udělat reparát z dějin, aby se konečně poučili. Jinak si volání po rázném řešení, v duchu nacismu, komunismu a jiných slepých cest, nedokážu vysvětlit.
