Jelikož patřím mezi tu skupinu lidí, co se ničemu nebrání, brala jsem týden veganství jako obrovskou výzvu. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem ve stravování opravdové prase. Nestydím se dojít si do Mekáče pro pořádně velké menu, zapít to kolou a ještě večer se přecpat čokoládou nebo jinou pochutinou. Myslela jsem si, že něco takového jako nejíst mléčné výrobky, maso a vajíčka, nezvládnu.
No a zvládla jsem, ale opravdu upřímně musím říct, že jsem trpěla. Ale hezky popořádku.
První den jsem brala dost akčně. Asi tak jako když se malý skautík těší na svoje první stanování. Aktivně jsem projela snad všechny veggie blogy, zhlédla všechny zdravě žijící youtubery a napsala si seznam na nákup.
Jenže tady přišel šok - většina potravin totiž nebyla tak snadno dohledatelná. Například něco takového jako mungo v Albertu nebo jiném supermarketu nenajdete, a tak si z běžné půlhodinky nakupování musíte udělat rovnou dvouhodinový maraton. Oběhnout snad všechny Sklizena, Bioo a v neposlední řadě Marks&Spencery.
Kromě toho, že se vám život obrátí o 180 stupňů se také v práci stanete outsiderem, protože návštěva místního bifé je v týdnu veganství dost nereálná. A tak si s kolegy na oběd zajdete jednou, možná dvakrát.
Po totální únavě vás čeká ještě náročnější příprava. Veganská kuchyně totiž nepatří zrovna mezi ty nejjednodušší, tedy pokud mluvíme o plnohodnotných jídlech, která mají nahradit pestrou stravu a obsah bílkovin z masa a vlastně všeho, co vegani nesmí. A tak se i z běžného vaření stává rituál - jo už chápu, proč vegani říkají, že je to životní styl. Celý den se totiž točí právě kolem jídla.
Kromě toho, že pro mě bylo dost náročné zařadit do svého dne nákupy speciálních potravin a navařovat si den dopředu, protože veganských restaurací je opravdu málo, jsem také velmi špatně nesla vyřazení mléčných produktů.
Maso jako takové? To mi až tak nechybělo. Dokonce jsem se účastnila několika rautů a tolik mě nemrzelo, že nemohu ochutnat. Po mléku a jogurtech jsem ale měla absťák. Ale opravdu totální. Když si představíte feťáka, který nedostal svojí dávku nebo kuřáka, který se snaží asi podesáté přestat, tak přesně to jsem zažívala já. Byla jsem nepříjemná, neustále jsem myslela na to, jak mléko chutná a nechtěla jsem nic jiného, než pořádnou porci smetanové zmrzliny, jogurtu Fantazie (kdo nemá rád ty křupinky?!) a vychlazenou sklenici mléka.
Absťák jako hrom. Kvůli mléku!
Poté mě moje veganská kamarádka seznámila s opravdu ošklivou pravdou. Ano, i já patřím mezi závislé. Mléko totiž obsahuje kasomorfín, na kterém si lidské tělo po několika letech konzumace vytvoří závislost. A jelikož mě moje maminka od mala každé ráno budila s horkým hrnkem kakaa, je vám asi jasné, že jsem se závislosti nemohla vyhnout. Takže - ahoj, jsem Kateřina a jsem závislá. Na mléce.
Když můj přítel viděl, jak šílím a nechci nic jiného než mléko, letěl mi koupit jedno mandlové a kokosové, a i když se ani jedno zdaleka neblíží tomu od kravičky, alespoň na pár dní mi od problému pomohlo.
Čokoláda z mandlového mléka? Nic moc. Tedy spíš nic, než moc. Fuj.
Jenže pak se začalo ozývat něco jiného. Jelikož moje tělo nebylo zvyklé na tak velký příjem zeleniny, luštěnin, ovoce a žádný příjem masa nebo mléčných výrobků, neustále mě bolelo břicho. Ale opravdu celý den, od rána do noci, kdy mě provázely křeče.
Pátý den se mi všude po obličeji začaly dělat pupínky, na které jsem nikdy netrpěla a dobré čtyři roky se mi jich tolik na jednom místě neudělalo.
Fotogalerie |
Vysvětlovala jsem si to tak, že moje tělo zřejmě týden veganství vnímá jako detox, a tak ze sebe vyplavuje všechno zlé a nezdravé... Ale co mi nešlo absolutně do hlavy byla moje nechuť. Po šesti dnech jsem vůbec neměla na nic chuť, nechtěla jíst, byla unavená a bylo mi na zvracení.
Nevím, čím to je, ale rozhodně jsem si tím ověřila, že každé tělo je jiné a pro každé je vhodné něco jiného.
Takže zatímco ostatním se dělá špatně z Mekáče nebo pořádného tataráku, mě je opravdu těžko a blivno po luštěninách.
Rozhodně ale tímto článkem nechci říct, že jsou vegani blázni nebo že pro ně nemám pochopení. To vůbec. Momentálně jsou to pro mě hrdinové a obdivuji je, že se každý den dokážou věnovat na 100% svému jídelníčku, že mají tak pevnou vůli a nic to s nimi nedělá.
Ještě před testem jsem si sama říkala, že bych třeba u veganství ráda zůstala, ale moje tělo zkrátka řeklo NE.
A tak se pomalu vracím ke své stravě. Ale už teď vím, že některé věci (jako třeba hummus nebo zeleninu k večeři) ráda do svého jídelníčku zařadím a budu je konzumovat častěji.
Za celý týden jsem za jídlo utratila 1968 korun, což je v přepočtu na den 281 korun. A zhubla jsem 2,4 kila. Nutno ale podotknout, že váha u žen je velmi nestálá, a tak těžko říct, zda jsem zhubla zásluhou veganství nebo mi jen kolísala váha.
