Výborně jsem se zasmála. Nikdy by mě nenapadlo takový intelektuální balast, jako je recenzovaná kniha, číst, ale jsem vděčná autorovi článku, který tento teror a útok na intelekt pro nás podstoupil a vytáhl tzv. highlights. Výraz "cituji sebe" nechci ani komentovat, protože se obávám, že na to nestačí moje zásoba ironie a nejspíš ani ostrých slov. Asi chápu, proč tento článek vznikl, autor knížku buďto dostal k přečtení příkazem od šéfa, anebo se k ní dostal nějakým nepěkným řízením osudu. Tak nebo tak, po přečtení knihy takové intelektuální hodnoty se musel zbavit pocitu zneužití a trapnosti a předat tuto frustraci dál. Podobnou techniku používám, když například na ulici vidím ležet něco velice nechutného - předání zážitku někomu dalšímu pomáhá, člověku se uleví, když vidí znechucení jiných a cítí, že 'v tom' není sám. Autorovi článku vzdávám hold a navrhla bych ho na řád statečného čtenáře.

Naopak pana Klause obdivuji. Kdo psal tento článek, byl předem zaujatý na p.Klause. 1.Jeho komentáře ohledně pouště, pisatel článku tam zjevně nikdy nebyl. Já ano a tak mě ohromila rozloha pouště, měla jsem úplně stejné úvahy.. Za 2. Jeho cesty po světě jsou v pořádku. Má odvahu na jednání podporující multikulturismus se postavit veřejně proti a varuje před hrozbami důsledků v Evropě.. Nad tím vším se pisatel tohoto článku ani nepozastavil, namísto toho měl zájem pouze p.Klauze pošpinit..