Psal se počátek 90. let a Daniel Hůlka se těsně po škole chystal na prkna Národního divadla, kde měl již ujednanou pracovní smlouvu. Jeho plán vzal však za rychlý konec.
„Drobná potyčka, kterou jsem měl s tehdejším tamním šéfem, moji vidinu Národního velice rychle ukončila,“ uvádí Daniel Hůlka v knize Miroslavy Besserové Diagnóza Blíženec.
Daniel Hůlka jako král Brambas v pohádce Z pekla štěstí.
„Já rudá kola před očima, nevydržel jsem jeho urážky a ponižování, třebaže u toho nikdo nebyl, a jednu mu natáhl,“ vzpomíná zpěvák.
Jeden emoční výbuch, jedna projevená neposlušnost, jedno špatné rozhodnutí a Hůlkově kariéře mohl být navždy konec.
„Bohužel pro mne, on v tu dobu žil s tajemnicí Národního divadla, takže se to tam okamžitě vědělo s patřičnými, pro mě nedobrými dodatky. Šéfů oper je u nás pár, znají se a všechno si řeknou, takže pro mě nastala doba zbytečného, marného snažení a nabízení se,“ vzpomíná.
Hůlkovi tedy nezbylo, než obcházet konkurzy a doufat, že do něj alespoň někde vloží důvěru. Nestalo se však. Ačkoliv jeho zpěv blahořečili, nikdy ho nevzali.
„Někde šli dokonce tak daleko, že si mě vychutnali, tvrdili a tvářili se, jak je jim to líto, ale momentálně mají plný stav, i když neměli.“
V zoufalství se vydal do Teplic a stal se součástí souboru tehdejšího nejhoršího operetního divadla v republice, kde jedině dostal angažmá.
„Pak jsem ale dostal pozvánku do Prahy na konkurz na hlavní roli do připravovaného muzikálu. Mávnul jsem rukou a ani chvíli o tom neuvažoval. A navíc konkurz! Prolítly mi hlavou všechny ty, kde mě nechtěli, a tak jsem pozvání na Draculu dokonce potom ještě dvakrát zasklil,“ svěřil se.
Dan Hůlka jako démonický hrabě Dracula.
Svolil až na třetí pokus, kdy za Danem přijel asistent Jozefa Bednárika a přemluvil ho, aby konkurz zkusil. Pak nastalo období Hůlkovy nejslavnější životní éry.
Fotogalerie |
