Belgičan Antoine Demoitié zemřel na konci března po pádu zaviněném srážkou s doprovodným motocyklem.
Je to další díl nekonečného seriálu. Cyklistika bolí, je to drsný sport. Odvážlivci řítící se ve sjezdech až devadesátikilometrovou rychlostí riskují život. Je to prostě tak, vždyť jsou chráněni jen helmou.
Jsou tu však i další úskalí. I na rovinách jedou neuvěřitelně natrénovaní borci (nyní pomiňme všudypřítomné podezření z dopingu) rychlostí pomalejších motorek. Padesátka, šedesátka, nic neobvyklého.
Kola nalepená na sobě, stačí chybička a je tu pád. Na silnici se navíc motají auta pořadatelů, stájí, motorky rozhodčích, televizních společností.
Známý Němec Jens Voigt rověž zažil bolest po těžkém pádu.
Chvilka nepozornosti bývá osudná. Znovu se to potvrdilo na víkendovém proslulém závodě Paříž-Roubaix. Ital Elia Viviani skončil na zemi v Arenberském lese, kde na úzké cestě vznikla po hromadném pádu zácpa a řidič motocyklu nestačil dobrzdit.
“Dnes jsem měl smůlu, na druhou stranu jsem ale měl největší štěstí na světě,” napsal na Twitteru Viviani.
Není divu, že se skoro modlil. Cyklistika má totiž čerstvé smrtelné memento. Na konci března totiž zemřel po střetu s doprovodnou motorkou na závodě Gent-Wevelgem Belgičan Antoine Demoitié.
Proto se nyní chystají změny v pravidlech. “Potřebujeme okamžitě zavést regulaci motorek při závodech,” vyhlásil slavný Španěl Alberto Contador.
„Největším problémem cyklistiky byl doping, s nímž se stále musí bojovat. Ale otázkám bezpečnosti, které jsou zjevné, by se měla věnovat stejná pozornost,“ burcoval také známý Němec Marcel Kittel.
Jenže takové hlasy nejsou nové.
V minulém roce měl kolizi s motorkou Slovák Peter Sagan, asi nejvýraznější tvář současného profesionálního pelotonu. Po pádu ukázal svůj temperament, do motorky kopal, vztekal se. Bylo to pochopitelné...
Takhle dopadl Peter Sagan po srážce s motorkou v minulém roce.
„Kdybych upadl sám nebo se srazil s jiným závodníkem, bral bych to jako součást sportu. Ale být sražen motorkou organizátorů by mělo být nepřijatelné. Bezpečnost jezdců musí být hlavní prioritou. Jsem zvědavý, jestli se po mém pádu něco změní. Ale asi ne,“ řekl Sagan.
Nyní se tedy znovu volá po změnách, jenže ty nepřišly ani po horších karambolech. Například při Tour de France v roce 2011 po kolizi s televizním autem skončil v kotrmelcích Španěl Juan Antonio Flecha, jehož pád navíc poslal na ostnatý drát u trati Holanďana Johnnyho Hoogerlanda. S četnými ranami na nohou sedl na kolo a jel dál, až po dojezdu mu je lékaři zašili v nemocnici.
„Bylo to šílené a nepochopitelné. Johnny je celý potlučený, má hluboké rány, krvácel. Plot mu svlékl kalhoty, byl úplně nahý,“ líčil šéf Hoogerlandova týmu Vacansoleil Michel Cornelisse.
Pohled na jeho rozervané tělo byl vskutku šílený. Přesto se v cyklistice nic nemění.
