1. „Dej mi pokoj!“
Když na vás partner valí svoje problémy, máte mu být oporou, někdy je toho ale už moc. Hysterčení vám v takovém případě moc nepomůže. Zkuste raději něco jako: „Je mi líto, že to teď máš těžké, ale děsí mě, když tě vidím takhle na dně.“
2. „Projevuješ málo zájmu o děti“
Místo obviňování zkuste partnerovi spíš vnuknout nápad. „Proč si nejdeš s dětmi zahrát tamtu hru, co se u ní vždycky tak vyblbnete?“
3. „Nikdy mě neposloucháš“
To zní jako definitivní rozsudek. Mnohem jemnější je nadnést: „Občas mám pocit, že mě posloucháš jen tak napůl, aby se neřeklo.“ Uvidíte, jak polovička zareaguje.
4. „To je fuk, udělám si to sám/sama“
Urážet se možná fungovalo na vaši mámu, když vám bylo pět - a vsadíme se, že ani tehdy to moc nezabíralo.
I tady by měla fungovat normální, milá žádost o pomoc. A pokud toho máte nad hlavu, nebojte se to říct nahlas. Pokud váš partner není úplně nevšímavý, možná ho to i samotného napadne dřív, než něco dáte najevo.
5. „To byla poslední kapka, chci rozvod“
Pokud to nemyslíte vážně, tohle neříkejte ani v afektu. Fakt. Pokud je to ale vážně tak zlé, navrhněte návštěvu manželské poradny.
6. „Máš určitě někoho jiného!“
Uhodit na partnera, že má bokovku, pokud je to jen nějaká vaše domněnka, to může hodně otřást důvěrou. Pakliže se ale už jednou do takové konstrukce dostanete, zkuste to uklidnit něčím takovýmhle: „Vím, že už to mezi námi není tak romantické, jako na začátku, ale jsme pořád spolu, ne?“ Pak vyzdvihněte to, co je na vašem vztahu hezké.
7. „Já z tebe snad zešílím!“
Pokud jde o maličkosti, jako třeba o rozházené ponožky nebo nedávání nádobí do dřezu, mějte nadhled. Narážka ve formě vtipu je vždycky lepší, než naštvaný výkřik.
