1. Británie není v Schengenu a fakticky ani není v EU
Čeho se všichni v případě odchodu Britů z EU obávají nejvíce je omezení možnosti volného cestování, usazování, práce a obchodu. Je potřeba si ale nejprve uvědomit, že ač zatím Velká Británie v Unii je, s volností to není tak žhavé.
Velká Británie není členem Schengenského prostoru, takže na volném pohybu do země a z ní se v případě odchodu z EU nic nezmění.
Když cestujete do Británie, musíte se díky tomu, že Británie ani dnes není součástí Schengenského prostoru, podrobit pasové kontrole na imigračním oddělení. To by se v případě vystoupení z EU nijak nezměnilo.
Co se volného obchodu týče, tak i ten je v současnosti řešen spíše bilaterálními smlouvami, jelikož Velká Británie má v rámci EU spoustu výjimek. I kdyby z EU odešla, rozhodně se nebude od ostatních států izolovat a tak ani ti, kteří s Británií obchodují, nemusí mít strach, že by ze dne na den zkrachovali.
2. Britové fungují podle vlastních pravidel
Snem Evropské unie je co nejvyšší míra integrace jednotlivých členských zemí. A právě na tom v případě Británie zažívá EU největší neúspěchy. Představy jednotné politiky jsou už dnes utopií.
Britové mají vlastní měnu, vlastní systém počítání váhy a délky, vlastní levostranné řízení. A mít ho budou i dál bez ohledu na členství v Unii
Británie funguje podle vlastních pravidel a i nadále fungovat bude. Místo metrického systému i nadále budou používat míle a libry, na jednotnou měnu Euro nikdy nepřejdou a po levé straně silnice se bude také jezdit. Na tom žádná EU ani nikdo jiný prostě nic nezmění.
3. Je to jejich věc, o které si sami rozhodnou
Nejen v českých médiích se můžeme setkat víceméně jen se dvěma vyhrocenými názorovými proudy. Eurooptimističtí novináři straší Brexitem jako soumrakem civilizace, euroskeptici zase jásají nad tím, že Británie bude první vlaštovkou, která se zbaví evropských okovů.
Nesouhlas s Brexitem je popřením demokracie. O setrvání v Unii si rozhodnou sami Britové v referendu.
Ti všichni zapomínají na jednu věc. O svém osudu si Britové rozhodnou sami. Jejich rozhodnutí nezmění erudované komentáře českých ani jiných expertů. Rozhodnutí bude učiněno nejpřímější možnou demokratickou cestou, kterou je referendum. Ne tedy nadiktovaná pravidla, jak bývá dobrým unijním zvykem.
4. Británie nemá ráda EU a Unie moc nemusí Británii
Jestli se najde jeden stát, o kterém by se dalo říct, že je euroskeptický, tak to bude právě Velká Británie. Národ svérázů si ani historicky nenechal do ničeho mluvit a byl vždy zvyklý být v čele vlastního impéria, proto se Britům pochopitelně moc nezamlouvá podřizovat se cizím pravidlům.
Velká Británie je národem euroskeptiků a ani královna není v tomto ohledu výjimkou.
Antipatie jsou ve vztahu Británie a EU vzájemné. I v očích unijních špiček jsou Britové problematickými členy, kteří se neustále dožadují nějakých výjimek a prakticky s ničím, co přijde z Unie, nesouhlasí. Pokud by Británie z EU vystoupila, oběma stranám by se v tomto ohledu asi ulevilo.
5. Žili jsme před EU, budeme žít i po ní
Jedním z hlavních argumentů odpůrců Brexitu je obava, že Velká Británie by svým odchodem z EU vyvolala řetězovou reakci, ve které by o svém setrvání hlasovaly i další státy včetně Česka a Evropská unie by se tak rozsypala jako domeček z karet.
Vstup do EU byl krokem do neznáma stejně jako případný výstup z ní. Je jen na lidech, jak se k tomu postaví.
Nesmíme zapomínat na to, že Evropská unie není žádným zázračným útvarem, bez kterého jednotlivé národy nemají naděje na přežití. Jednotlivé státy spolu uměly spolupracovat před vznikem Unie a nepochybně toho budou schopné i po ní. I sama Unie se od původního záměru dosti vzdálila.
Titulní strana deníku The Sun, která vyzývá k odchodu Británie z EU. První strana je dělána velmi originálně - BeLeave je v tomto případě dvojsmysl. Může být myšleno jako (Rozhodnutí) Ponecháno v Británii, Odejděte s důrazem na slovo LEAVE nebo Věřte v Británii (psáno záměrně špatně namísto Believe in Britain).
Do budoucnosti nikdo nevidí. I EU byla jednou krokem do neznáma a nikdo nemůže zaručit, že bude věčná. Rozpadla se koloniální impéria a možná se rozpadne i Evropská Unie. Nezbývá než věřit, že to i nadále budou sami lidé a ne úzká skupina úředníků, kteří si dokáží poradit a udělat pro sebe to, co považují za nejlepší.
