Celé Česko miluje Gabrielu Soukalovou, krásku s puškou, běžkami a odzbrojujícím úsměvem. Navíc ženu, která je zamilovaná, bezprostředně vypráví a svém vztahu s badmintonistou Petrem Koukalem. Aby toho nebylo málo, tak tenhle borec překonal rakovinu a na olympiádě v Londýně byl vlajkonošem české výpravy.
Gabriela Soukalová nafotila s Petrem Koukalem snímky, který mají podpořit jeho inciativu upozorňující na nebezpečí rakoviny varlat.
Ne třeba Barbora Špotáková - ale on.
Prostě příběh z červené knihovny.
Samozřejmě, vedle toho (což je hlavní věc) je Soukalová především skvělá závodnice, vedoucí žena respektovaného Světového poháru.
Jenže její story naprosto symbolizuje nynější náladu kolem českého biatlonu. Vše je bez mráčku, ideální, sluníčkové. Tenhle sport vylétl z nuly na sto za pár vteřin.
Najednou je Česko biatlonovou zemí, ne fotbalovou, ne hokejovou. Jenže je to jen pozlátko.
Michal Šlesingr dojížído na mistrovství světa do cíle závodu ve sprintu za padajícím Němcem Simonem Schemppem.
Biatlonu chybí základna - ta se pravda rozšiřuje. Schází mu větší tradice, navíc současné super generace nemá za sebou zatím důstojné nástupce.
Proto je nálada kolem biatlonu zatím jen umělou radostí, tak trochu potěmikovou vesnicí. Žádná firma ani sport nemohou fungovat bez podhoubí, tradice, prostě pevných kořenů.
To vše biatlonu chybí - a bude to dohánět dlouho.
