Hodně se teď mluví o tom, že její politika otevřených dveří jí může srazit vaz, přestože podle posledních průzkumů mezi Němci si kancléřka pořád vede dobře zejména v otázce imigrace, i když co se týče poznámek lidí ze sociálních sítích - podle nich je jasno, kdo za německé útoky nese zodpovědnost.
První vážnější případ přišel 18. července, kdy útočník se sekerou napadl lidi ve vlaku, naštěstí nikdo po jeho řádění nezemřel, ale zůstalo na pět raněných.
Byl to Pákistánec vydávající se za Afghánce.
V pátek 22. července se dostal všude na první zpravodajská místa Mnichov, protože jeden mladík se rozhodl, že to spočítá všem ostatním. Bavorskou metropoli dokázal kompletně paralyzovat a tisíce policistů ho honily až do noci, přestože už dávno ležel opodál po smrti. Snaha odůvodnit jeho čin depresemi, kdy zabil 8 lidí, nezabrala.
Byl to Íránec a namísto IS se měl inspirovat Breivikem.
Hned nato v neděli ubodal syrský uprchlík těhotnou ženu ve Stuttgartu, aby jen o pár hodin později další Syřan v Ansbachu odpálil naštěstí jen sám sebe, ale 12 lidí má kvůli němu zkažený nejméně celý týden v nemocnici. Z jeho počítače a tabletu mává na vyšetřovatele vlajka Islámského státu.
Všechny čtyři útoky za poslední týden v zemi, kam Merkelová pozvala uprchlíky svou novoroční větou: „Dnešní velký úkol přistěhovalectví a integrace je tolika lidí šancí do budoucna,“ spojuje právě to uprchlictví - všichni jsou z Blízkého východu a o všech se tvrdí, že na tom nebyli psychicky dobře.
Pocit nezapadnutí, údajně nedostatečná integrovanost nebo deprese jsou dnes - zdá se - lékem a výmluvou na kdeco. Přijmout odpovědnost by totiž znamenalo uznat chybu.
Když začal íránský mladík v pátek večer řádit v Mnichově a střílet po všem živém, média byla velmi dlouho zmatena. Nikdo nevěděl, co se tam vlastně děje, kolik atentátníků je a kolik je vlastně mrtvých. Nechtěným hrdinou večera se stal mluvčí mnichovské policie Marcus da Gloria Martins, trpělivě odpovídající na všechny otázky, i na ty, na něž neznal odpověď, a tišící nejen nepřehlednou situaci, ale i vyděšené občany.
Mluvčí mnichovské policie Marcus da Gloria Martins se stal hrdinou. Vlastně zastal i Angelu.
Bavorská metropole a v tu chvíli i celé Německo vzhlíželo k němu jako k vůdčímu hlasu, zatímco po zvoleném vůdčím hlase nebylo vidu ani slechu. Německo narychlo svolávalo bezpečnostní radu státu a zahraniční zpravodajka České televize šokovala o půl dvanácté v noci informací, že „nikdo neví, kde je kancléřka Merkelová, nemíří ani na bezpečnostní radu státu, stejně jako se ještě ani nevyjádřila k útokům.“
Její roli v tu chvíli zastával policejní mluvčí, ona sama se k projevu dostala až druhý den kolem třetí hodiny odpoledne, to jest o dvacet hodin později.
Mezitím se stihl projevit i Barack Obama i navzdory všem svým časovým posunům. „Kde je Angela?“ ptali se lidé na sociálních sítích. Těžko říct, kde 20 hodin dlela. Když vám plán nevychází, jak byste si přáli, je potřeba získat čas a všechno důkladně promyslet.
Když už se pak k prohlášení dostala, mluvila o potrestání, jednotě a velké zemi, která si nenechá sebrat hodnoty. Vlastně za ni už mohl rovnou vystoupit Francois Hollande - řeč to byla stejná a ještě by to bylo včas. Protože francouzský prezident, budiž mu k dobru, reaguje aspoň ihned.
Podle politických komentátorů nyní prožívá německá kancléřka zásadní boj, její pozvání migrantů do země se totiž obrací proti lidem, kteří ji volili, následující týdny proto pro ni budou klíčové, zní prognózy.
Realita ovšem prokázala něco jiného. Stačí jen šikovný policejní mluvčí, aby nahradil Němcům „tetu Angelu“. A to je strašlivá vizitka.
Fotogalerie |
