Andrej Babiš: Kdo si myslí, že práce poslance se měří časem, je blázen

  •   10:40
  • diskuse

Andrej Babiš si myslí, že celá aféra je kampaň, vedená agenturou proti němu. | foto: iDNES.cz

Když už teď nejsem ministrem financí, trávím hodně času mezi lidmi. A někteří se mě ptají, proč prý chodím tak málo do Poslanecké sněmovny, jak napsala některá média. Odpovídám jednoduše: Na rozdíl od tradičních politiků opravdu dodržuji svůj volební slib, takže nekecám, ale makám. Ne, nedělám si legraci. Práce poslance se totiž neměří časem stráveným ve sněmovně. Často bohužel spíš naopak: Čím více času v ní někteří poslanci tráví a žvaní o ničem, tím méně toho reálně udělají. Fakt bych nikomu nepřál muset to pořád dokola poslouchat.

Ale když už mám ve sněmovně podle médií jen 40procentní účast, rád bych lidem nabídl i jinou statistiku, která dokazuje, že se fakt neflákám, když tam zrovna nesedím: Od roku 2013, kdy jsem se stal poslancem, jsem podal 118 zákonů, což je rekord. A jako ministr financí jsem inicioval 84 zákonů, což je zase rekord mezi všemi ministry současné vlády. Taky jsem současně s tím připravil čtyři státní rozpočty a 31 důležitých mezinárodních smluv.



Nechci se tím chlubit, je to má práce. Jen chci lidem vysvětlit, že jsem ve sněmovně často chyběl právě kvůli náročné práci ministra financí, která není žádná žvanírna. Ostatně dát do pořádku státní finance pro mě prostě bylo důležitější, než exhibovat ve sněmovně, když jsem tam nebyl potřeba.

A právě z téhle osobní zkušenosti ministra i poslance vychází má vize do budoucna. Hnutí ANO proto prosazuje třeba klouzavý poslanecký mandát. O co jde? Jednoduše řečeno o to, že když se nějaký poslanec stane vládním ministrem, přenechá své poslanecké křeslo náhradníkovi, aby se oba mohli naplno věnovat své práci, za kterou si je lidé i celkem slušně platí. Vlastě mě překvapuje, že u nás klouzavý mandát nemáme už dávno.

Není to ale jen klouzavý poslanecký mandát, co chci v naší politice změnit k lepšímu. Nebojte, fakt nechci rušit Parlament ČR, jak mě někteří tradiční politici pořád dokola obviňují. Chci ho jen změnit tak, aby líp fungoval pro lidi. A taky aby ho tradiční politické strany nezneužívaly, když se jim to zrovna hodí. Proto chci změnit sněmovní jednací řád. Ten současný totiž dovoluje téměř neomezené obstrukce.

Například v roce 2010 vydržela ODS blokovat sněmovnu celé tři měsíce. Jak? No úplně stejně, jak to všichni známe i z jiných obstrukcí – nekonečným žvaněním, předčítáním knížek nebo dlouhými přestávkami. Asi není náhoda, že lidé nejvíc opovrhují parlamentem, když vidí, jak poslanci místo práce za jejich peníze čtou knížky a smějí se jim do očí.

Podle mě tohle není demokracie, ale spíš totalita menšiny, když celou sněmovnu totálně paralyzuje pár zcela neznámých poslanců. Pak totiž nejde schválit ani jeden zákon. Proč se třeba neinspirovat v sousedním Německu? I tamní Bundestag má totiž mnohem striktnější jednací řád, a přitom ho nikdo neobviňuje z nedemokracie. V Bundestagu prostě určí, jak dlouho se bude každé téma projednávat, a strany mají přesně stanovený počet hodin rozpravy. Podle mě to je skvělé a efektivní! Tohle přece musí fungovat i u nás! Všechny takové změny stačí, když schválí většina v parlamentu.

A víte, co je taky zajímavé? Že nejvíc mě dnes z ohrožování parlamentní demokracie obviňují ODS s TOP 09. Když totiž potřebovaly v roce 2011 schválit své vlastní zákony, omezily poslaneckou rozpravu i řečnickou dobu na 10 minut. ČSSD si tehdy stěžovala u Ústavního soudu, ten však její stížnost zamítl. Ostatně ještě bych rád odcitoval šéfa poslanců ODS Zbyňka Stanjuru, nyní plamenného ochránce neomezené sněmovní debaty. Kvůli poslaneckým obstrukcím ČSSD pronesl 1. listopadu 2011 jednu moudrou věc, jíž by se nejen ODS měla řídit i dnes: „Kdo neumí za 20 minut říct, co chce, tak už mu ani 21. minuta nestačí.“ V tomhle dokonce souhlasím i s ODS.





Komentáře