Když o něm mluví, používá slovo trenér. Jaroslav Špaček, slavný obránce se skvělou minulostí v NHL a zlatou medailí z památného Nagana, prostě nemůže přijít Hadamczikovi na jméno.
Kvůli tomuto trenérovi totiž ukončil v roce 2006 po olympiádě v Turíně reprezentační kariéru. Bylo mu jen dvaatřicet let. „Měli jsme hráče v nejlepších letech, ale nehráli jsme nejlépe, protože atmosféra nebyla taková, jaká měla být. Tu bronzovou medaili nakonec beru jako zlatou. Po posledním zápase jsem věděl, že v reprezentaci končím. Zůstával trenér, který tam byl. A pro mě to nemělo smysl. Přitom mi bylo dvaatřicet, dobrý věk. Ale nešlo to,” prozradil před časem v rozhovoru pro server iDnes.
O Turíně se vůbec vyprávějí story, například, že hráči zamkli před koučem kabinu a sami si určili taktiku na zápas o bronz s Ruskem. Ten pak vyhráli...
Také nyní jsou vlastně Špaček s Hadamczikem ve sporu. Špaček totiž nyní působí jako asistent reprezentačního kouče Josefa Jandače, do něhož se Hadamczik velmi drsně opřel. Promluvil po delší době, vlastně poprvé od té doby, co byl v minulé sezoně vyhozen z Komety Brno.
Stejně jako Špaček mluví čtyřiašedesátiletý Hadamczik jen o trenérovi, jméno Jandač nevysloví. „Teď kopírujeme Kanadu. Chceme malé hřiště, kolem týmu máme deset lidí v obleku. Pomalu se nevejdou na střídačku a do autobusu, hlavní trenér se pak skrývá za kolektivní zodpovědnost. Žádná taková neexistuje. Přece se nemůže skrývat za Prospala a Špačka. Jednou jsem trenér, vybral jsem si k sobě lidi, tak za výsledky zodpovídám,” řekl v rozhovoru pro deník Sport.
Alois Hadamczik nyní netrénuje, řešil zdravotní problémy.
Hovořil o zářijovém Světovém poháru, kde dovedl Jandač mužstvo k šestému místu a poprvé v historii využil velmi široký realizační tým.
Hlavní kouč Jandač na jeho slova nereagoval, pouze asistent Špaček pronesl, že „má právo na svůj názor, ale hokej je dnes někde jinde.”
Fotogalerie |
Hadamczik je svými kontroverzemi proslulý. Zažil jich spousty, jeho oponenty bylo dost poměrně důležitých mužů. Začalo to kdysi ve sporu s hubatým hokejistou Radkem Dudou, který o trenérovi řekl, že je „šišlavý Polák”. Hadamczik pochází ze Slezska, proto ta slova. „S Dudou jsem za celý život nepromluvil jedinou větu. Je to pro mě hulvát a víc se s ním nemíním bavit,” reagoval později Hadamczik. Dudu nikdy nenominoval do národního mužstva, byť na to útočník mohl díky svým výkonům především při angažmá v Plzni myslet.
Do sporu se Hadamczik dostal rovněž s generálním manažerem klubu z Karlových Varů Miroslavem Vaňkem. Ten o něm řekl, že nemá dostatečnou kvalitu na to, aby vedl národní tým. Mimochodem, Hadamczik s ním získal tři medaile na mistrovství světa a jednu na olympiádě, jenže na zlato nikdy nedosáhl. „Je to největší tlučhuba českého hokeje,” vrátil atak Hadamczik Vaňkovi.
Největším Hadamczikovým sokem je však Vladimír Růžička. „Neuznávám ho,” řekl Růžička v roce 2010. „Pro mě je pára a vzduch,” dodal. „A myslíte, že já jeho uznávám? Já ty výsledky mám. A je mi šumafuk, co on plácá. Pro mě je to prostě klaun a posera, ne chlap, co by přišel a řekl by mi to do očí. A nestalo se to poprvé. Místo toho mi něco vzkazuje přes noviny a já se takhle snižovat nechci. Nemám vůbec potřebu se s ním bavit,” kontroval Hadamczik.
Později si sice oba muži podali ruce, jenže oba jsou takové povahy, že názory nemění.
Hadamczik navíc nemůže unést, že Růžička je úspěšnější. Vyhrál extraligové tituly se Slavií, národní mužstvo dvakrát dovedl k titulu mistra světa. Navíc ho hráči berou jako mnohem větší personu.
To potvrzují i slova obránce Jana Hejdy, jež se do Hadamczika pustil po olympiádě v Soči v roce 2014: „On je člověk, který vlastně nikdy nedělá žádné chyby. Jak víme, chybami se člověk učí. A když žádné nedělá, tak se nemá z čeho učit. Já jsem ho nikdy neslyšel, že by vzal nějakou chybu na sebe. Prakticky každý neúspěch na někoho svede. Takže teď za špatný výsledek na olympiádě můžou nejvíc novináři a já.”
Trefil to, Hadamczik kritiku po výpadku ve čtvrtfinále neunesl a oznámil rezignaci. A to neuvěřitelným stylem, při nečekaném vystoupení v regionálním rádiu...
